VICE Guide to Plzeň

Plzeň je se svými 170 tisíci obyvateli 4. největším městem v republice. Lze ji také považovat za hlavní město piva, a tudíž i národní identity. Před pár lety jsem tu studovala antropologii, jenže jsem na přednášky dojížděla třikrát týdně z Prahy a neměla jsem tudíž šanci pořádně objevit její noční stránky ani jiné části mimo centrum. I tak jsem si z města odnesla zvláštní dojem, který jsem připisovala skutečnosti, že právě tudy vedla na konci 2. světové války demarkační linie. Plzeň osvobodila americká armáda a duch té doby jako by zůstal ve městě dodnes. Jako by se viděla spíše na Západě. Tím spíš jsem byla zvědavá, jak se město za těch několik let proměnilo.

Ještě se nám s fotografem Lukášem Havlenou nestalo, abychom s našimi vyzevlenými povahami tak moc nestíhali tempu našeho průvodce jako právě tady. Architekt Jakub Mareš si dal hodně ambiciózní úkol, který se mu díky jeho nekonečné energii daří plnit: udělat z Plzně město, odkud nebudou talentovaní lidé utíkat do Prahy, případně do zahraničí. Se svým architektonickým studiem K světu stojí nejen za místní edicí Pecha Kucha Night (která bývá zpravidla vyprodaná do pár minut nebo hodin), ale i za oživením náplavky a patentovaným sharingem koloběžek, které vysokoškolským studentům suplují nedořešenou dopravu do borského kampusu.

Videos by VICE

Vedle spousty míst, které jsme díky němu objevili, jsme se dozvěděli i několik zajímavých věcí – třeba že Plzeň je do velké míry matrilokální (antropologický termín označující sídlo manželů po svatbě). Zdejší holky si sem dotáhly své kluky ze světa a díky tomu tu můžete ochutnat naprosto autentickou italskou, francouzskou a indickou kuchyni. Když k tomu přičteme spoustu hospod a klubů, vychází z toho Plzeň jako místo, kde vám toho ve srovnání s dalšími českými městy chybí ke spokojenosti jenom málo.

RÁNO

LE FRENCHIE CAFÉ

S Jakubem se potkáváme nad snídaní ve francouzské kavárně. Podle jeho slov je lepší přijít sem spíš dříve než později, neboť tu bývá dost plno. Vedle toastu s avokádem, na který si můžete vybrat buď lososa, vajíčka nebo slaninu, nás zaujala i vitrína plná francouzských koláčů a dortů.

FACEBOOK / Smetanovy sady 332/6

BAZAR NÁBYTKU VE SKVRŇANECH

Z francouzské kavárny bychom se nemohli přesunout na divnější místo, ale když nám u kávy Jakub pověděl o obřím bazaru na legendárním sídlišti, který funguje v panelákovém sklepení, museli jsme ho okamžitě vidět. Členitý prostor zaplněný nahodile poskládanými kusy nejen nábytku, ale i oblečení, sportovního vybavení, nádobí a dekorací na mě působil jako Komnata nejvyšší potřeby z Harryho Pottera, jen v devadesátkovém pojetí.

ODKAZ / T. Brzkové 942/15

A NTIKVARIÁT U SOUDU

Obchod vlastní pán, který provozuje i starožitnosti hned vedle. Pokud je v jednom zavřeno, spolehlivě ho odchytnete v tom druhém.

ODKAZ / Veleslavínova 25

ANTIKVARIÁT BENEŠ

Najdete tu toho hodně. Já osobně jsem nenarazila na nic ze svého seznamu, ale tím radši jsem si namátkou vybrala, co mě v daný moment zaujalo: hry Egona Bondyho a vzpomínky Luise Buñuela.

ODKAZ / FACEBOOK / Divadelní 203/2

VÍKENDOVÉ BLEŠÍ TRHY

Pokud se v Plzni ocitnete o víkendu, určitě byste neměli vynechat ani bleší trhy v areálu bývalého tréninkového hřiště.

ODKAZ / FACEBOOK / mezi Lobezskou ulicí a plaveckým bazénem

OBĚD

BLONDIES BURGER

Burgrárna funguje tři roky. Miriam, která za podnikem stojí, za sebou má dost neuvěřitelný příběh. Nejprve pracovala jako vlakvedoucí u Českých drah, ale pak se rozhodla dělat něco, co ji bude více naplňovat. Gastronomii nikdy nestudovala, a přesto nám její burgery Jakub popsal jako ty nejlepší v Plzni. Odcházeli jsme hodně spoko.

ODKAZ / FACEBOOK / Perlová 63/8

PIZZERIA DA PIETRO

Další z míst, kam jít v Plzni na oběd (nebo večeři) je pizzerie s jednoduchým interiérem s dominující disko-pecí. V Neapoli byste takových asi našli spoustu – tím líp, že je v Plzni aspoň jedna.

ODKAZ / FACEBOOK / Smetanovy Sady 4

PAPÍRNA

Najít v Plzni místo, kam si zajít na kafe, je trochu složitější než kam si zajít na pivo. Jakub nás vzal na výlet na Slovany i proto, že areál bývalé Papírny dával dohromady se svým studiem. V době, kdy jsme si dávali kafíčko po obědě, tu sice nikdo nebyl, ale dovedu si představit, jak tu umí být plno na parties, které se tu pořádají.

ODKAZ / FACEBOOK / Zahradní 173/2

ODPOLEDNE

Po menším výletě se vracíme do centra, kde parkujeme a přes Náplavku, o které bude ještě řeč, a Sady pětatřicátníků (další místo na procházku) míříme do Jakubova ateliéru K světu, který sídlí v budově bývalého kina Elektra. I s tou má Jakub další plány – na jaře tohoto roku veřejnosti otevře střechu s výhledem na celé město, kde se budou pořádat akce.

VICE: Kdo jsi a co v Plzni děláš?
Jsem architekt, a to spojuje vše, co dělám. Vrátil jsem se, protože se ve mně probudil patriotismus. Mám chuť Plzni pomáhat i pro pocit, že to třeba jinde je lepší. Radši to zkusím vylepšit tam, kde to mám rád. Jde to pomaleji, než bych chtěl, ale jde to. Všechny mé projekty do sebe zapadají. I když mě živí jen baráky, byť se snažím dělat je jinak – soustředíme se na veřejné prostranství a dřevostavby.

Jak dlouho máš architektonické studio K světu?
V zásadě osm let. Na začátku jsme byli tři a seděli jsme u mě v bytě. V téhle větší podobě fungujeme tři roky.

Co jsou ty další projekty?
Vyjmenuju jen ty současné a největší: Pecha Kucha, kde se snažíme propojit co nejširší spektrum lidí a navíc poukázat na neznámé objekty, dál děláme Náplavku, protože Plzní protéká pět řek, které město reálně rozdělují a ve spojení s průmyslovými areály, jako například Škodovka, fungují spíše jako bloky. Za úspěch považuju, že si jeden úsek převzalo město a investuje do něj. Na začátku jsme stáli my jakožto iniciativa. Pak jsou tu ještě Koloběžky. Máme vlastní patentovaný systém sharingu, na Borech stojí stojan (na tramvajovou točnu navazují autobusy, které vozí studenty do přilehlého kampusu, avšak v nedostatečných intervalech, pozn. red.), za rok máme 25 tisíc výpůjček. Chtěli bychom i více do města, sháníme na to peníze.

Jaká je Plzeň? Jak ji vnímáš i ze svého pohledu architekta?
Logicky jsem zaujatý, ale vnímám ji jako město s obrovským potenciálem. Hodně věcí je tu s prominutím posranejch, ale nejsou posraný na vždycky. Namísto původních hradeb obíhá město čtyřproudá komunikace. Ale pořád tam může vzniknout zelený okruh. Máme tu průmyslové areály, u kterých je naděje, že se jednou otevřou a lidi jimi budou moci procházet. Toho, co jde ještě vylepšit, je hodně, a mám velkou víru v to, že se jejich potenciál využije.

Kdy Plzeň dospěje do fáze, kdy se všechna tahle přání realizují?
Odhadovat se většinou nevyplácí, protože realizace vždy trvá mnohem déle, většinou dvojnásobek času. Náplavku jsem si přál do tří let, stala se za pět. Koloběžky jsem si taky přál do tří let a staly se za šest. Díkybohu se pak nějak stanou, ale proces je dost trnitý. Změna je pozvolná, a navíc jsem zjistil, že to stejně musí jít salámovou metodou. Tak jsme dělali třeba Náplavku, kterou nám nejdřív zakázali. Tak jsme si řekli o pět lehátek, pak o deset, pak o patnáct. K nim jsme přistavěli i bar, a nakonec se tam děly koncerty a jiné akce. Jdeme na to pojišťovácky. Nejdříve strčíme do dveří nohu, pak ruku, a takhle vlezeme do bytu. Je to hrozný, ale v českých poměrech to funguje.

Jak na to reagují Plzeňáci?
Vždycky je to rozporuplný. Vždycky se najdou lidi, kteří řeknou, že by to mohlo být jinak. Když jsme se ptali, jestli by chtěli Náplavku, 90 % řeklo, že ne, protože radši chtěli opravit chodníky a uklidit z nich hovna. I tak jsme to udělali – řekl jsem si, že když to bude průser, tak se odstěhuju. Když jsme ji zrealizovali, najednou by tam chodili i v zimě. Vyzkoušel jsem si, že nejlepší je se neptat a udělat to. Stejně tak vím, že budou fungovat i koloběžky, i když lidi říkají, že na nich jezdit nebudou. Veřejný prostor obecně trpí tím, že se o něj dostatečně nestarají odborníci.

Co považuješ za největší problém Plzně?
Dopravu. Jsme dopravní město, které tahá věci až do centra, a to je jeden limit. Druhý je rozdělení. Plzeň nefunguje jako jedno město. Čtvrti Skvrňany, Lochotín, Vinice a Doubravka fungují zvlášť, jediné centrum a Bory spolu se Slovany fungují jakž takž dohromady, jako bychom to ani nechtěli propojit. Nedokážu se smířit s tím, že je to lidem jedno. Můžeš něco mít, nic tě to nebude stát, naopak bys na tom vydělala. Plzeň by byla mnohem hezčí, kdyby schopní Plzeňáci neodcházeli pryč a dvě ze svých padesáti aktivit dělali tady. Slibují, že se sem vrátí, až to tady bude hezký, ale samo se to neudělá.

WEINSTUBE

Abychom nepili celý den jen pivo, zastavujeme se i ve vinárně v centru města. Užili jsme si tu atmosféra, erudovaný personál a v neposlední řadě i víno.

FACEBOOK / Pražská 78/3

VEČER

EVEREST

Každá správná asijská restaurace baví už svým interiérem a ani Everest není výjimkou. Indičtí nájemníci jej zjevně museli převzít po jakési středověké krčmě, protože jinak si roubenkový vnitřek ani vysvětlit nejde. Tematická výzdoba je skutečně pouze povrchní a zahrnuje standardní a standardizované obrázky indických božstev, Tádž Mahalu, nepálskou vlajku a zlaté nádobí. Všichni tři se shodujeme, že tak se vlastně poctivá restaurace pozná, neboť v ní jde jen o jídlo – a kuřecí tikka masala a curry s mandlemi nás o tom okamžitě přesvědčí. Dali jsme si je s plackama čapátí a to samé doporučíme i vám, stejně jako si místo u stolu pojistit rezervací.

ODKAZ / FACEBOOK / Lochotínská 11

CAFE REGNER

V patře nad hudebním klubem Anděl se nachází podnik stejného majitele. Interiér nás překvapil tím spíš, že si jej dělal sám. Café Regner je místo natolik příjemné, že by tu člověk strávil celý den a noc, tím spíš, že k němu přiléhá kuřácký balkon, ze kterého je krásný výhled na historické centrum.

FACEBOOK / Bezručova 7

KLUB MALÝCH PIVOVARŮ

Naší další zastávkou se stává pivotéka s neustále se obměňující nabídkou z malých pivovarů. Přílišnému snobismus tu brání fanouškovské šály a pivní podtácky jakožto hlavní dekorativní prvek.

ODKAZ / Nádražní 16

ŠENK NA PARKÁNU

Ačkoliv je tahle hospoda cílem spíše turistů žijících v přesvědčení, že se město jmenuje podle piva, točí tu podle Jakuba nejlepší prazdroj v okolí. Dáváme si nefiltrovanou dvanáctku a souhlasíme, byť se pomalu dostáváme do stavu, kdy souhlasíme snad se vším.

ODKAZ / FACEBOOK / Veleslavínova 59/4

SALLY BROWN

Typickou čtyřku popsal Jakub jako jedno z míst, kde člověk skončí, když už je všude zavřeno, ačkoliv se kvůli letitému nánosu bojí o cokoliv opřít. Za normálních okolností by se tak určitě stalo, jenže my ten večer měli mnohem větší ambice.

FACEBOOK / Kopeckého sady 15

STRIP BAR PAMELA

Do legendárního strip baru jsem se těšila celý den. Nachází se ve stejném bloku domů jako budova filosofické fakulty, kam jsem chodila na přednášky. Zaráží mě, že něco takového může v centru fungovat do dnešní doby, navíc s těmi šílenými fotkami holek na nástěnkách. A teď jsem se konečně podívala dovnitř. Vstup připomíná věznici nebo nějaké hodně střežené místo. Kluky pustili hned, ale se mnou měla ochranka problém. Nechali mě projít, až když jsem je ujistila, že nejsem z Plzně – to abych náhodou svým kámoškám neřekla, že jsem tam viděla jejich manžely. Červený interiér byl jako ze sna. Za celou dobu Průvodce jsme nebyli na devadesátkovějším místě. Působilo to neuvěřitelně, skvěle a zároveň smutně. Tím spíš, že holky střídající se u tyče tancovali vesměs na melancholický britský indie-pop z nultých let. Zdrželi jsme se jen na 2 malá piva – pak nás vyhodili, jelikož jsme se samozřejmě neovládli a udělali si pár fotek. Před ochrankou nám bylo neuvěřitelně trapně. Styděli jsme se i druhý den (a to je v našem případě co říct), a tak jsme jim napsali omluvný dopis.

ODKAZ / Husova 15

ANTALAYA KEBAB & SHISHA LOUNGE