Stejně jako v ostatních státech střední Evropy, i u nás má římskokatolická církev jednoznačně nejširší zastoupení – ať už mluvíme o kostelech, osvětě i samotných věřících. Stejně, jako je milována, zůstává pro svou ortodoxnost i nepochopena a odsuzována, čemuž se, především v rámci církevní historie, nikdo nemůže tak úplně divit. Ačkoli jsem benevolentní a otevřený člověk, nepostižený xenofobií, sama mám s pochopením katolické víry značné potíže – ať už s tím, co se stalo opravdu, tak i s tím, co se stalo v bibli. Nechci ale soudit a tak si říkám: „Co když je to jen o špatné interpretaci či nedostatku informací?”
Kněz římskokatolické církve Pavel Alois Porochnavec je duchovním rádcem a správcem farnosti v Lysé nad Labem. Díky jeho liberálnosti a pozitivnímu přístupu k životu se kolem tamního kostela shromažďuje mnoho lidí, kteří věří, ačkoli křesťanskou víru se vším všudy stále přijmout nedokáží. Pod Pavlovým věčným heslem „natáhneš a uvidíš” jsme si pohovořili o odpustcích, evoluci, bibli i alkoholu.
Videos by VICE
Děti narozené do věřící rodiny většinou automaticky přebírá víru rodičů. Je to tak podle Vás správně, nebo by si svojí víru měl najít každý sám?
Mnoho křesťanů například z tradice nechá pokřtít své děti, ale pak už je k víře dále nevede a tak si k ní člověk musí znovu, jako starší, hledat cestu sám. Mnoho rodičů své děti však do vyznání často velmi špatným způsobem nutí a takový člověk pak samozřejmě ztrácí svojí vlastní víru. Jak se říká:” Mus je hnus.”
V bibli, jakožto písmu svatém, se píše o spoustě božských činů, které líčí boha ve velmi špatném světle. (Obětování Izáka Abrahámem například). Celkově na mě vlastně bůh působí dojmem, že své ovečky neustále podrobuje hrozným zkouškám. Myslím, že to je právě důvod, proč já i spousta dalších lidí nedokáže v křesťanského boha věřit. Je to chyba nedostatečné informovanosti a špatného výkladu nebo to tak opravdu je?
To právě pramení z nedostatku znalosti dějin. Kdo víru nemá, nemůže to pochopit. Je pravdou, že ve starém i novém zákoně se objevují pasáže, kde bůh může vypadat jako trestající, nicméně pokud čteme do důsledku, člověk si vždy trest přivodil sám. Stvořitel to s člověkem vždycky myslel dobře a bůh vystupuje spíše jako milující táta, kterému záleží na jeho dětech.
Pokud čte ale bibli neznalý člověk, tyto metafory rozluštit nedokáže…
Jistě, to chápu. Proto vždy upozorňujeme na to, že existují různé vydání bible a ne všechny jsou správně či jednoduše interpretovatelné.
Problém tkví samozřejmě také v nedokonalém edukativním systému. V rámci církve a teologických fakult existují kvalitní studijní materiály i pedagogové, nicméně v běžném životě především mladších dětí je osvěta téměř nulová. Bez dostatečného výkladu děti samy bibli interpretovat nedokáží. Například stvoření světa za sedm dní – jasně, že je to nesmysl a my musíme pochopit, že lidé, kteří to psali, byli analfabeti (nomádi, pastevci) a tyto příběhy musíme vnímat symbolicky.
Ocenil byste tedy zapojení náboženství do klasické výuky základních škol?
Určitě ano, ovšem samozřejmě nenásilnou formou. Například jedna moje známá učitelka se snaží každý rok během adventu děti do biblických příběhů a dějinách spásy zasvětit, nicméně nejprve rodiče požádá o svolení. Takových pedagogů by bylo potřeba mnohem víc a to nejen na katolických školách.
Dobře, pokud tedy opomeneme boha, co ale samotná církev a její ne příliš slavné dějiny? (inkvizice, křížové výpravy, odpustky…)
To, co se zde v dějinách odehrálo, bylo vždy jen a jen dílem člověka, který byl v dané době představitelem církve a páchal zlo. Náboženství zůstává neposkvrněné.
Lidem také často vadí bohatství a majetek, kterým se církev obklopuje, což zcela odporuje boží skromnosti a střídmosti…
To je zcela pochopitelné a ani já za tím nestojím. Co se stalo, bylo opět pouze dílem člověka a sakrální výzdoba věřící přibližuje k bohu. Například náš kostel byl hrabětem Šporkem vystavěn a na nás už zůstává, abychom se o toto dědictví postarali.
A co evoluce?
Lidé si myslí, že katolická církev popírá evoluci. To je nesmysl. Tady se jedná pouze o nepochopení a dezinterpretaci.
Za poslední desetiletí se s uvolněním informací mnoho lidí přiklání k náboženstvím založeným na přírodní a vlastní síle, což podle mě s „náboženskou nevyhraněnosti” značně souvisí. I tak ale mnoho takto smýšlejících navštěvují váš kostel. Co se u vás snaží najít? A jak vy sám k tomu přistupujete?
Ono se to v nich pere. Já se snažím být otevřený rozhovoru, neboť dialog je pro mne velmi důležitý. Já sám celý život hledám odpovědi. Po osmdesátém roce se k nám začaly dostávat východní filozofie a my si z nich můžeme vybírat to dobré. Musíme si ovšem uvědomit, že Evropa byla vystavěna na katolických základech.
Katolická církev nekáže, ona jen doporučuje. Ke spáse vede mnoho cest a katolická církev pouze nabízí jednu z nich – tu osvědčenou. I tak je však na prvním místě svoboda.
Křesťanská víra věřícímu umožňuje delegaci závažných životních rozhodnutí výš. Nesouvisí tedy tak trochu s lidskou slabostí?
Naopak. Bůh dal člověku svobodnou vůli a přijímá tak všechna jeho rozhodnutí. Pokud ovšem vede dle vlastní vůle špatný život, musí se naučit přijmout i následky.
Díky vaší liberálnosti se v Lyském kostele schází mnoho lidí, aniž by ortodoxně věřilo. Vytváří se zde pak vlastně spíše takové společenství stejně smýšlejících lidí. Dokážete přijmout fakt, že většina 100% nevěří v římskokatolickou církev jako takovou? Nebo vás to naopak těší?
Já osobně znám mnoho znamenitých lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté. Nikdo neříká, že pokud nejste křesťané, budete zatraceni. Nesmysl. Vatikánský koncil hlásá, že ke spáse vede mnoho cest. Když žiješ jako katolík podle desatera přikázání, budeš spasen jako katolík. Pokud jsi pokřtěn jako evangelík a žiješ tak, budeš spasen jako evangelík. Zda jsi nevěřící a rodiče tě vychovali jako čestného člověka, budeš spasen jako čestný člověk.
Bohu dáváme různé názvy, základní princip ovšem zůstává stejný – a tím je láska.
Nakonec bych ráda odhalila vaší lidskou stránku. Máte nějaké běžné zlozvyky, kterými hřešíte?
No, holdování alkoholu. Sice si snažím odříkat, ale jak se říká, pivo je postní nápoj (smích). Nedávno jsem mluvil se svojí známou medičkou a ptal jsem se jí: „Anežko, co bych měl dělat s tím svým břichem, aby nebylo tak veliký. Jasně, já vím, no cvičit…” a Anežka povídá: “Pavle, nechlastat!”
