Krteček, symbol tradičních českých kreslených pohádek utíká za čínskou pandou, aby jí předal koláč a ta si na něm pěkně pochutnala. Malé státy mají v geopolitické rovině vůči velkým hráčům většinou těžkou roli. Proč by se ale měla země ze středu Evropy, která patří k těm s nejvyšší životní úrovní, podbízet někomu s ideologií, od níž se za poslední necelé tři dekády snaží vzdálit co nejdál? Potřebujeme tu opravdu čínské investice?
fotky: Jan Kára, Radek Bathory, Kateřina Bursíková Jaques
Po pádu komunismu se Česká republika především díky osobě prezidenta Havla rychle navracela zpátky k humanistickým tradicím, na nichž ji kdysi zbudoval T. G. Masaryk. Díky tomu získala svoje vlastní místo a respekt na poli mezinárodních vztahů. Bylo více než příznačné, aby země, která se s porušováním lidských práv dlouho potýkala, získala hlas na jejich obranu.
Videos by VICE
Čína může být zajímavým investičním partnerem. Rozhodně to ale není země, na jejichž obchodních smlouvách se staví nebo hroutí export a import České republiky. Zato naše hodnoty tu dostávají pořádně na prdel. Nehledě na to, že poměr čínských investic tu bude 8krát menší než třeba Tchaj-wanu, 28krát menší než Jižní Koreje a dokonce 45krát menší než Japonska, z čehož plyne, o kolik jsou pro nás tito partneři důležitější. Naši politici se přesto nezdráhají vydat prohlášení, že Tchaj-wan jako samostatný stát neuznávají a patří k Číně.
Příjezd velké zahraniční návštěvy je totiž skvělou příležitostí dělat věci, který by jinak v jakoukoliv roční dobu vypadaly hloupě. A to dokonce i o Vánocích, kdy se na výzdobě, atmosféře a pompéznosti opravdu nešetří. Velikonoce, které už bohužel výrobcům serepetiček tolik vydělat nedají, byly ale zachráněny návštěvou čínského prezidenta Xi Jinpinga a česká strana vytáhla esa opravdu toho nejhrubšího zrna.
Pojďme se nejdřív podívat pár let zpět do Velké Británie, kdy čínský prezident sedí spolu s královnou Alžbětou II. v kočáře a projíždí The Mall street od Buckinghamského paláce, podél níž vlají jak britské, tak čínské vlajky. Od Velké Británie jako státu, který během studené války stál na straně Západu, je to vstřícné gesto a občané Spojeného království jej dávno po pádu Berlínské zdi jistě pochopí jako přirozenou součást hladkého průběhu diplomatického setkání.
Ale v České republice, kde máme mávání v průvodech praporky s rudou hvězdou spojené spíše s nějakou papalášskou režimní obskurností, je vyvěšení čínské vlajky spíše deprimující připomínkou dob minulých. Není to ani tak vstřícnost vůči zahraniční delegaci, jako ignorace nedávné historie a zdvižený prostředníček občanům země. Není divu, že občané vzali celou věc do vlastních rukou a na vlajkách se pořádně vyřádili nůžkami a barvou.
Tím ale vlezdoprdelství představitelů české politiky a především prezidenta Miloše Zemana teprve začíná. Opomineme jeho rudý svetr, který si vybral jako vhodný outfit pro chvíle strávené s představitelem komunistického režimu a přesuneme se rovnou k dělostřelecké kanonádě. Jednadvacet čestných ran bylo u nás při příležitosti vítání cizího státníka vypáleno naposledy v 60. letech minulého století.
Další komedií je banda Číňanů ověšená vlajkami a podplacená jídlem zdarma na tři dny, kterou spolu s umělou terakotovou armádou navezli do Prahy, aby svého prezidenta uvítali. Pokud má být uvítán, tak snad českými občany a jeho soudruzi ať si jej zdraví doma v Číně. To se opravdu potřebujeme tvářit, jako nějaká jejich kolonie? Nebo z nás tu kolonii současná vláda a prezident chtějí ve smyslu moderního pojetí tohoto slova opravdu udělat? Už nejsme v době, kdy lodě dováží z dálek čaj a kávu, dnes stačí, když přiletí výkvět byznysu nějaké země a koupí si vše, na co přijdou.
Organizátoři tohoto jarmarku trapnosti nezapomněli i na billboardy se dvěma verzemi textu, kde ve znacích, které si běžný Čech nepřečte, čínskému prezidentu tvrdili, že je vítají všichni obyvatelé ČR. Co je na tom pravdy se mohl přesvědčit na Evropské třídě, která vede od letiště. Tam na něj čekal billboard s Havlem a Dalajlámou a tam došlo i k prvním nesmyslným potyčkám mezi čínským uvítacím komparsem a českými občany. Ti zde přijeli s tibetskými vlajkami v rukou vyjádřit svůj nesouhlas vůči čínské politice. Není ani tak s podivem reakce Číňanů, kteří s Čechy vyvolali několik potyček, jako chování policie. Nejenže zadržela několik napadených českých občanů, kteří, jak svědčí záběry z videí, potyčky nevyvolali, nevybíravě se chovali ale i k reportérům. Číňané dokonce napadli skupinu velikonočních koledníků, což policie také nechala bez povšimnutí. Zdá se, že největší komplikací asi zůstal vítr, který nadzvedl červený koberec, ale ten naštěstí podržel Andrej Babiš.
O den později proběhlo několik demonstrací volajících po dodržování lidských práv v Číně a konci útlaku Tibetu a Tchaj-wanu, následovaných pochodem aktivistů na Hradčany, kterého se zúčastnil i předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a europoslanec Jaroslav Štětina. Policie vstup na Hrad uzavřela a nevpustila ani tyto politiky, i když by jim jako státním činitelům nikdo neměl v průchodu bránit. Prezident tedy mohl dál ve své maškarádě nerušeně pokrčovat a v klidu provádět čínského prezidenta prostorami, odkud polistopadový politici vraceli České republice lidskou tvář. Korunu tomu nasazuje Zemanovo vyjádření z roku 1996: “Základní motivací pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří, kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na plastické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli správnou barvu pleti, a popozítří začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži.”
Nezbývá, než se jen ptát, proč v té politice zůstává dnes? Pro pár juanů a rublů se asi nebojí postavit za jakoukoliv cizí pravdu. Tu svoji ale bránit nebude. Naštěstí, že je v zemi dostatek uvědomělých lidí, kteří to dělají za něj a dokazují, co si občané České republiky o čínské návštěvě doopravdy myslí. Ukázali to třeba světelnou projekcí na samotném Hradě. Veškerá spolupráce byla samozřejmě nakonec podepsána, Zeman dostal dárkem křeslo, Xi Jinping zase boty, společně zasadili pamětní strom, poslechli si chlapecký pěvecký sbor Boni Pueri, podívali se na ohňostroj a anální vrchol byl dosažen.
