Eliška není gay

Být filmovým hercem, to chce odvahu. Všichni vás budou okukovat, ukazovat si na vás a vytahovat různý pikantnosti. Dobrej cíl pro debaty u pásu. A pokud s váma nebude něco, jak má správně být, tak dostanete pořádně pokouřit. Nedej bože, abyste byl jeden z hodně unikátních případů. Jako David. Chce hrát ve velkejch filmech a já bych si tipnul, že i bude. Zatím jen studuje a na svoji první větší roli čeká. A když ji nedostane tady u nás v Čimelicích a okolí, tak určitě ve světě. Má totiž nádech zvláštnosti. Odlišnosti, se kterou je naprosto vyrovnanej a rozhodnutej ukázat tak, jak je.

Vice: Kdo jsi?
David Garsy: Jmenuju se David Garsy, je mi 23 let, pocházím ze Ždáru nad Sázavou. Přistěhoval jsem se sem do Prahy za účelem vystudovat hereckou školu. A jsem transsexuál. Prošel jsem přeměnou z ženy na muže.

A jak ses jmenoval předtím?
Eliška Zelníčková. Ale teď jsme si to změnil na Garsy, protože když si měníš jméno, tak si buď dáš za své jméno „ů”, takže bych byl Zelníčků, nebo si vybereš nějaký cizí jméno, který se neskloňuje. Jinak ti to nedovolí. Podobně je to i s prvním jménem. Jednu dobu máš úplně neutrální jméno, než projdeš první operací. To jsou takový jako Saša, Nikol atd… a jakmile projdeš tou operací, tak si to jméno ustálíš.

Kdy jsi začal pociťovat, že něco není v pohodě?
To, víš, úplně od mala. Narodíš se s tím. Víš, kdo jsi, ale vlastně taky nevíš, protože lidi s tebou jednají jako s někým jiným. Máš ženský tělo, ale v hlavě jsi kluk. I kdybys to ze začátku nevěděl, tak ti to dochází, protože máš takový myšlenky. Například nesnášíš holčičí věci, nesnášíš šaty, nenávidíš všechno, co je zásadně spojené s holčičíma věcma. Navíc já měl ještě staršího bráchu a tím to bylo ještě umocněný a kvůli tomu si toho taky možná nikdo ani nevšim. To prostě není něco, co by bylo vidět. Celou dobu nevíš, co se děje, dokud ti to někdo nevysvětlí, pak to teprve pochopíš. Žiješ jakoby v jiném světě.

Homosexualita má svoje dějiny, ale co si lidi v minulosti počali s transsexualitou?
V podstatě nikdo neví, kdy to začalo. První zmínky o transsexualismu jsou ze středověku. Například Johanka z Arku se chovala a oblékala jako muž. Nebo třeba Bakchus byl zobrazován v ženských šatech atd… Ale nevím, jak se s tím v minulosti vyrovnávali. Celkově je to i v téhle době těžký, než se člověk dostane k informacím o tom, co se v jeho nitru děje. Já to třeba najisto zjistil v deváté třídě. Náhodou. Při rodinný výchově nám pouštěli nějaký video, že někdo v Anglii nebo v Americe se nechal přeoperovat.

Já osobně si absolutně nedokážu představit, co se v tobě dělo nebo stále děje. Ale představ si, že bych tě tady nařkl z toho, že to, co sis nechal udělat, je jenom výdobytek společnosti? Že jsi to udělal jenom proto, že je to možný, a vymyslel sis to jenom, abys byl zajímavej.
To by asi moc nešlo, protože než se dostaneš na operaci, tak musíš projít strašnou spoustou psychologických vyšetření. Musíš na psychiatrii, zda nejsi blázen, a chodíš za sexuoložkou, která zjišťuje, jestli je pravda, co říkáš. A ta samotná přeměna má několik fází. Začíná to tím, že to řekneš, a pak přichází real life experience, což je období, kdy si ustálíš nějaké to neutrální jméno a všichni v tvém okolí tě musí začít oslovovat tím jménem. A ty sám musíš začít vystupovat jako pohlaví, kterým se cítíš být. Musíš se tak oblékat a chovat, a když se tím vším probojuješ, tak potom začneš dostávat hormony. A závěrem tady toho je, že přijdeš před komisi, která je dvakrát do roka. A ta komise si projede všechny záznamy, postupy, jak ses choval atd… a pak schválí, jestli můžeš vůbec na tu operaci nebo ne. Je to prostě příšerně dlouhá cesta…

Dřív se s tím nedalo nic dělat. Lidé se s tím museli naučit žít. Ale teď se z tvého problému stala léčitelná diagnóza. Co kdybych ti ale řekl, vykašli se na to a začni s tím žít, jako lidi dřív. Co bys dělal?
To bych se asi zabil.

A myslíš si, že to dřív lidi dělali? Že je to hnalo k sebevraždě?
Určitě jo.

Můžeš mi popsat nějaký tvoje pocity na začátku?
Představ si: víš, že seš Tomáš, ale od mala s tebou lidé jednají úplně jinak. Chovají se k tobě jako k Lence, kterou znají od mala, ale ty víš, že oni mluví na úplně jiného člověka, který v tobě není. A ty nemáš možnost jim ukázat, co se uvnitř tebe děje. Nedokážeš jim to vysvětlit. Ty seš prostě Tomáš a máš ženský tělo. Nechápeš to. Člověka to prostě psychicky dupe… Trpíš za jakýchkoli okolností. Jdeš do bazénu a musíš mít dvoudílný plavky, který nenávidíš… Pak se ti začne měnit tělo a to nejhorší. Procházení pubertou je psycho. Normální lidi to taky těžko snášejí, mají hormonální výkyvy. Když ale víš, že se ti mění tělo a musíš na to koukat, tak se nenávidíš. Nenávidíš svoje tělo.

Takže abych si to přeložil. Uvnitř člověka je nějaká duše, která je oblečená do špatného těla. Máš ho od narození a potřeboval ses převléknout do toho správného těla, správných šatů.
Asi tak… Necítíš se uvnitř pohodlně.

Kdy jsi podstoupil první operaci?
Celý ten proces je rozdělen na několik operací. Nejdřív ti musejí odejmout prsní žlázy, potom ženský orgány a až potom ti vytvarují penis. Já měl první operaci v osmnácti, kdy mi vzali prsní žlázy a ženský orgány. Teprve až po dalších dvou letech jsem mohl jít na operaci, kdy mi vyčarovali penis.

A měl jsi předtím nějaký sexuální život? Myslím jako holka.
Jako holka ne. Zkoušel jsem to v pubertě na střední. Nikdo tehdy nic nevěděl, tak jsem si říkal, že to vyzkouším. Myslel jsem si, že to třeba nebude takový problém, i když jsem byl spíš takový klučičí typ. No prostě jsem to zkusil a našel si kluka. Byli jsme spolu asi měsíc nebo spíš dva týdny. Po první puse jsem se cítil jako gay. Ale přitom nejseš gay, ostatním to přišlo úplně normální, byli šťastní, že si někoho našli. Prostě to nešlo. A potom mě to dohnalo a já věděl, že něco prostě přes koleno nezlomíš.

Já ti vlastně ani nepoděkoval, že ses se mnou sešel. V mých očích jsi fakt odvážnej. Máš v sobě nutkání veřejně se přiznávat, kdo jsi?
Chci, aby o tom lidé věděli víc. Aby to díky mně konečně začalo lidi zajímat, protože případů jako já je vážně velký množství a někteří si to ani neuvědomují…

Ty jsi měl před tím uvědoměním obrovský problém.
Ohromně mě to deptalo. Nevěděl jsem, co vůbec s životem. Když jsem byl malej, tak jsem si představoval, že se jednou ráno probudím a budu ve svém vlastním, v tom správném těle. Taky jsem přemýšlel, že odjedu do Ameriky a nechám si to udělat tam a vrátím se normální, ale došlo mi, že to asi moc nepůjde. Ty vlastně ani moc nežiješ. Spíš jenom přežíváš. Každý s tebou komunikuje úplně jinak, než by měl. A tobě se navíc líbí holky a ty jim to prostě nemůžeš dát najevo, nemůžeš jim to říct… nemůžeš fungovat jako normální člověk.

Jak ses cítil během celé té proměny? Když ti přibyly mužské orgány, hormony atd… Cítíš se teď normálně? A co penis, funguje ti normálně jako chlapovi?
S tím penisem je to zvláštní. Člověk má na zádech určitý sval, který jako jediný dorůstá a navíc má motorický nerv. Oni část toho svalu vezmou a našijou ti ho do vnitřní strany stehna. Potom chodíš na fyzioterapie, kde vlastně postupujou, jako kdybys to měl ochrnutý. Elektrošokama ti ten nerv proberou. Celé to funguje tak, že se naučíš ten sval zatínat stejně, jako když zatínáš biceps. Prostě zatneš a valíš (smích).

Takže ten nerv je důležitej pro to, aby ti fungoval a stál. Ale co orgasmus? Dosáhneš orgasmu?
Máš jinej orgasmus. Ženskej.

Takže ty jsi obětoval možnost mít děti…
…abych mohl žít.

A proč myslíš, že se ti tohle stalo? Přemýšlel jsi o tom? Tvůj život nabral úplně jinej kurz. Nemůžeš zvolit rodinnej život.
To klidně můžeš. Věda je tak dokonalá, že můžeš uvažovat o umělém oplodnění. A máš možnost nechat si vpravit do jiné ženy svoje vajíčko. To je možnost.

Věříš?
Věřím v to, že smrtí nic nekončí.

Takže snad budeš věřit, že se ti to nestalo náhodou. Dokázal bys nějak vysvětlit, co to mělo pro tvůj život znamenat?
Pro mě to byla hlavně výzva. Já jsem zažil hrozně moc věcí a jsem za to na jednu stranu rád. Těch osmnáct let žiješ vlastně před svým vlastním životem, který tě teprve čeká. Máš jeden sen, a to je přeměna. A když se ti ten sen splní, začínáš tím úplně nový život a do něj si neseš zkušenosti z toho předešlého, který je pro tebe uzavřený. Je to trochu jako bonus, protože máš úplně jiný myšlenky.

Lidi se ti teď musí rozdělovat na dvě části. Ti, kteří si tě pamatují jako Elišku, a ti, kteří o tom vůbec nic nevědí. Pro mě seš v tuhle chvíli jako kluk. Já si nedokážu představit, že jsi byl kdysi holka.
Tak to je škoda. Byl jsem pěkná holka (smích).

Poznají to někdy lidi? Třeba mně na tobě připadají ženské snad jenom oči.
Jo ty mám po mámě. Kdybych nebral ty hormony, tak bych byl asi pořád ženská. Ale lidi vyloženě nepoznaj, že jsem byl ženská. Kdybych se svlíkl, tak to asi poznaj, protože je tam trochu něco jinak, ale takhle ne, protože jsem do toho šel vážně brzy. Lidi častokrát začnou řešit a pociťovat sexuální identitu až kolem dvaceti. A když je ve směru z chlapa na ženskou, tak se k tomu dostanou až tak kolem čtyřiceti a to je o mnoho horší. To už je opravdu hodně znát. Já jsem to vzal hodně od mlada a neměl takový problémy, ženský hormon se nahradil mužským a tělo se víceméně přizpůsobilo.

Studuješ herectví a chceš jít nahoru. Logický vyústění, že jo?
Asi jo.

Jaký typ rolí třeba očekáváš? Každej režisér bude totiž znát tvoji minulost. A jsi spíš filmovej, nebo divadelní?
Filmovej. Divadelní není špatný, ale já tíhnu k filmu. Ale role, to ti teď přesně nepovím. Určitě radši nějaký složitější. Ne stylem Snowborďáci, ale radši ty, kde člověk nějak psychicky bojuje, protože tam jsou ty stavy dvou světů. Jednoduše Psychárny. Myslím si, že bych se do toho dokázal dobře vžít.

Jaký je tvůj oblíbený film?
Filmy režiséra Tima Burtona. Mám rád filmy s Johnnym Deppem a Vykoupení z věznice Shawshank. A z českých věcí Příběh obyčejného šílenství a třeba Václav. Hlavně Trojana a Rodena a Holubovou.

Kontakt na Davida/booking:
email – garcy.david@gmail.com nebo tel.603 563 413.