Náš pravidelný sloupkař Honza Gemrot má spolu s dalším malířem Pavlem Vašíčkem v Ostravě výstavu s názvem Intersection. A jak se to tak na podobných akcích dělá, vystavují se tam obrazy. Nám je jasný, že spoustu lidí se tam vůbec nedostane, takže vám výběr z nich dáváme i sem. Je to taky přímý důkaz toho, že kulturní dění v Ostravě nerovná se jenom nějaký velký letní festival s nesmyslnou dramaturgií, ale že i fanoušci umění se tam můžou na chvíli zabavit.
A pokud si o umění radši čtete, než na něj koukáte, a na rozdíl od nás rozumíte kunsthistorickým textům, tak tady máte pár chytrých slov od kurátorky Rey Michalové:
Videos by VICE
Pavel Vašíček
Naše poznání, náš svět se skládá z mnoha paralelních vizí. Vzděláním a zkušeností je dokážeme ve své mysli sloučit. Tato přirozená schopnost je nám dána od úsvitu věků. Jsme proto schopni přijímat i překvapivé protiklady. Dva paralelní světy v úzkém žánru klasické, realistické malby představuje tvorba velmi výrazných osobností současné umělecké scény, Jana Gemrota (1983) a Pavla Vašíčka (1979). Prošli totožným uměleckým školením, absolvovali ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Přes mnoho shodných momentů se jejich tvůrčí vidění vyhranilo jako rozdílné.
Na současné výstavě se fascinujícím způsobem střetává konceptuálnější přístup k malbě u Jana Gemrota (vrstvení plánů a významů ve shodě s velmi racionálním pohledem na téma) a extatický, až „akční” přístup Pavla Vašíčka. Jako by tu, na nejaktuálnější bázi, znovuožíval kontrast „řádu a dobrodružství”, o němž psal Apollinaire.
Monumentální plátna Pavla Vašíčka lze přirovnat k vrcholnému baletnímu vystoupení. Přinášejí fascinující a brilantní spojení fyzična a psychična, ruky a mozku. Aby dosáhl co největšího uměleckého a emocionálního účinu obrazu, hledá pro konkrétní námět adekvátní vizuální gesto. V procesu malby dospívá k „náhlým událostem”, k anamnéze barev a linií, odrážející jeho způsob myšlení.
Jeho témata překvapí jemnou ironií. Dokáže poskytnout divákovi pocit mystéria i přiblížit námět civilnímu pohledu. Vašíčkovo opojení z procesu malování obrazu oživuje i motivy ne zcela slunečné, povyšuje je na úroveň vizuální harmonie, která dává jeho sdělení zcela mimořádnou slohovou konzistenci a kompaktnost výrazu.
Jan Gemrot
Přístup Jana Gemrota bych přirovnala k ukázněnosti a promyšlenosti práce špičkového architekta. Používá vrstev a fragmentů motivů, ze kterých syntetizující metodou vytváří dějovou linii obrazu, prodchnutou silným psychologickým působením. Minuciózní hyperrealistickou malbou vytváří fantaskní, až surreálně působící kompozice, jimiž rekonstruuje skutečnost dle vlastního zjitřeného vnímání a prožívání. V každé etapě zpracování tématu je k divákovi naprosto upřímný a snaží se mu zprostředkovat svou vizi bez záludností zamlčených významů. Jeho uvažování nad moralitami je přímočaré, na naší výtvarné scéně velmi osvěžující. I přesto, že v motivech lze cítit určitou tendenci k mementům a dekadencím, autorova niterná podstata vždy působení těchto temnějších vlivů „prosvětlí”. Naléhavost Gemrotovy umělecké výpovědi je nepřehlédnutelná.
Přes zřetelné odlišnosti ve výtvarných názorech sbližuje autory jejich vnitřní koncentrace a umělecká sevřenost výrazu. Markantní je také shoda, se kterou oba reflektují fenomény charakterizující soudobou společnost.
Stará pravda říká, že nemůžeme objektivně posoudit, je-li chutnější víno bílé či červené. Obé si však můžeme s náležitým gustem vychutnat. Tato umělecká konfrontace Jana Gemrota a Pavla Vašíčka k tomu nyní dává téměř ideální příležitost.
Výstava v ostravské galerii Beseda potrvá až do 15. ledna 2015.
