Všestranně nadaný umělec Trevor „Trouble” Andrew, známý také jako Gucci Ghost, si s námi povídá na FaceTime a jen stěží lze přehlédnout jeho červený svetr od Chanelu. Když podotkneme, že není příliš věrný své značce, zasměje se. „Sakra, to mě vůbec nenapadlo.” Natočí svou webkameru, abychom mohli nahlédnout do jeho studia, ve kterém vládne organizovaný chaos – je od podlahy po strop naplněné plátny, oblečením, barvami a spreji. Je tady vše, co bychom čekali od umělce, který hýří nápady. Trevor si utahuje sám ze sebe a vysvětluje všechen ten umělecký bordel, který se na něj doslova sype. „Sešla se mi tu spousta věcí, jsem prostě křeček. Mám tu televizory, desky, různé umělecké předlohy. Minulý týden se tu po delší době stavila moje žena s naším tříletým synem, pro kterého to bylo trochu moc a pořádně nevěděl, kam dřív koukat.”
Tak by se dal označit i celý Trevorův život, který je stejně pestrý jako jeho tvorba. Začal v prostředí extrémních sportů, získal mezinárodní uznání jako snowboardista a díky svému talentu se v kariéře neustále posouvá dál. Trevor vyrostl v malém městě v Novém Skotsku v Kanadě a odjakživa byl jedním z těch lidí, kteří musí neustále něco objevovat. Jako malý začal se skateboardingem a světem, který se mu tím najednou otevřel, zůstal fascinován. „Když jsem vyrůstal, nedělal jsem nic jiného, jen kreslil a skejtoval,” vzpomíná. „Můj bratr se taky trochu věnoval skateboardingu a kromě něj mě učil ještě jeden týpek, který žil v sousedství. Ukázal mi desky Black Flag, skejtová videa, a dal mi tak možnost nahlédnout do zcela nového světa.”
Videos by VICE
Byla to však Trevorova máma, která mu nejvíce dopomohla k raketovému startu jeho olympijské snowboardingové kariéry. „Máma pracovala v lyžařském středisku blízko našeho domu a jednoho dne mi přinesla katalog Burtonu,” vypráví Trevor. „Ještě tu zimu jsem se naučil na snowboardu. Předtím jsem trochu lyžoval, takže to pro mě nebylo moc těžké. Snowboarding si mě hned získal a líbilo se mi, že v něm nejsou žádná pravidla, můžete jezdit svobodně, tak jak chcete.” Trevor ve čtrnácti odešel z domu a v šestnácti už jako profík soutěžil společně s kanadským národním týmem na zimních olympijských hrách v japonském Naganu v roce 1998 a zimní olympiádě v roce 2002 v Salt Lake City. Během tohoto období se neustále snažil přetvářet snowboardingový styl, tehdy velmi podobný lyžařskému, na více streetstylový look. „Tehdy nebylo dostupné nic, co by spojovalo snowboarding a streetstyle,” vysvětluje. „Takže jsem si musel poradit sám. Odstřihl jsem si například části z džínsů a nosil jsem je navlečené na snowboardové kalhoty. Když jsem se snowboardingu začal věnovat profesionálně, začal jsem si zároveň vytvářet své vlastní oblečení, ochranné brýle, desky a celkově grafiku. Vždy jsem měl u sebe svůj skicák, kromě toho jsem hodně fotil a své nápady jsem si zapisoval do sešitu.” V té době ho sponzorovaly značky jako Oakley a Burton a Trevor vzpomíná na to, jak měl vždy vlastní představu o podobě reklam, ve kterých se objevil, a jak se neustále zapojoval do jejich příprav.
V roce 2005, tehdy na vrcholu své kariéry, musel Trevor nečekaně opustit svět snowboardingu. Po vážném zranění kolena nemohl jezdit, a tak se přestěhoval do Filadelfie za svou přítelkyní, zpěvačkou Santigold. V tomhle období se kromě rehabilitace začal naplno věnovat umění. „Vždy soustředím svou energii do několika různých aktivit,” vysvětluje a my o tom vůbec nepochybujeme, když dodává, že mimo jiné vydal dvě crunkrocková alba pod pseudonymem Trouble Andrew. „Neustále musím něco dělat, je to pro mě nezbytné, abych přežil. Tvůrčí proces je pro mě zároveň způsob, jak se uvolnit a odreagovat.” Trevor svou kreativní energii dále přenesl do New Yorku, kam se přestěhoval spolu se Santi. Usadili se v Brooklynu a v roce 2014 přišel na svět jejich syn Radek.
Byl to právě New York, ve kterém se jeho obliba v spojování různých druhů umění ještě více prohloubila. Během Halloweenu v roce 2013 potřeboval Trevor na poslední chvíli sehnat kostým a nakonec se rozhodl pro praktické řešení. Sebral své povlečení od Gucci, vyřezal do něj dvě díry na oči a převlékl se za ducha. Na Twitteru pak sdílel fotku, na které ve svém kostýmu skejtuje po New Yorku a tehdy ještě nevěděl, že se tímhle právě zrodil jeho nejznámější projekt – Gucci Ghost. V tu noc narazil na svého známého, fotografa Ariho Marcopoula, který v minulosti zdokumentoval značnou část jeho snowboardingové kariéry a doprovázel ho i na turné v devadesátých letech. Mladý Trevor je ústředním motivem v Ariho knize Transitions and Exits, a vyjímá se dokonce i na její obálce. Na fotografii přebírá odměnu za své první snowboardové vítězství. Právě za ni si tehdy 17letý Trevor koupil svůj první luxusní kousek, hodinky „G” od Gucciho, po kterých toužil od té doby, co je spatřil na obalu alba Wu-Tang Clanu na zápěstí Inspectah Decka. Od tohohle momentu jeho náklonnost ke značce sílila a nakonec vyústila v projekt známý pod názvem Gucci Ghost. Projekt je spojením různých druhů umění a jeho dominantou jsou naivní ilustrace s motivem ducha zdobeného propletenými písmeny G a monogramy Gucci. Duch se objevuje na newyorských stěnách, na plátně i oblečení společně s nápisy jako „Real” nebo „Life is Gucci”. Trevorova tvorba je jedinečným mixem Warhola, Basquiata a Marka Gonzalese a není překvapením, že si rychle našla množství fanoušků.
„Gucci Ghost je reakcí na ten úžasný pocit, který jsem cítil, když jsem stál v obchodě se svou první výhrou v kapse a uvědomil jsem si, že si opravdu mohu dovolit koupit hodinky od Gucciho,” vysvětluje Trevor. „Pokračovalo to přidáváním značky Gucci na různé věci, které se mi líbily. Rozhodl jsem se, že musím za každou cenu upoutat jejich pozornost, bylo mi jedno, jestli pozitivní nebo negativní. Přijatelné byly jen dvě možnosti – buďto mě Gucci zaměstná, nebo na mě podá žalobu. Vyráběl jsem kopy oblečení a bund, úplně jsem se do toho ponořil. Mnoho lidí mě od toho samozřejmě odrazovalo, já jsem však v duchu věděl, že se vše podaří. Potřeboval jsem jen počkat na toho správného člověka, který mi k tomu dopomůže. Nakonec jsem se dočkal a tím správným člověkem byl Alessandro Michele.”
Značka Gucci se v průběhu let pravidelně objevovala na výsluní streetstylu. Gucci Mane, Schoolly D se songem Gucci Time, harlemský krejčí Dapper Dan a jeho fejkové Gucci a LV soupravy, které navrhl pro newyorské rapery Erica B, Rakima, LL Coola nebo Ultramagnetic MCs jsou nejznámějšími příklady odkazu Gucci v street kultuře. „Vždycky tam byla jistá spojitost,” souhlasí Trevor. „Dapper Dan byl odjakživa o krok napřed, opravdový vizionář, jediný svého druhu. Těší mě, že dnes značky takových lidí podporují a že se i můj projekt Gucci Ghost setkal s úspěchem. Na začátku jsem chtěl jen přesvědčit lidi, že to myslím vážně, až se to doopravdy stalo realitou.”
V roce 2016 dostal Trevorův známý Ari zajímavou zakázku – nafotit pro Gucciho podzimní lookbook. Při této příležitosti představil Trevora Alessandru Michelovi, kreativnímu řediteli značky. Alessandro se nemohl dočkat, kdy ho konečně pozná, a projekt Gucci Ghost najednou nabral rychlý spád. „Když jsem se měl poprvé setkat s Alessandrem, nevěděl jsem, co mám vlastně očekávat,” vzpomíná Trevor. „Myslel jsem, že budeme pracovat maximálně na vzorech na trička, a vůbec jsem nevěděl, že si o mé tvorbě zjistil tolik informací. Přinesl jsem si s sebou plný kufr pláten, oblečení a pomalovaných papírových tašek. Jeho nadšení mě fakt příjemně překvapilo.” Na tvorbě se pak podíleli společně – některé kousky vytvořili na místě, další nastínil Trevor a Alessandro je pak dokončil. „Byla to čistá improvizace! Něco jsem nakreslil já, něco on, vůbec mi nekecal do toho, co a jak mám dělat, jen donesl hromadu oblečení a nechal mě tvořit. Společně jsme do těch kousků vnesli nový život.”
Je úctyhodné, že značka jako Gucci, která působí na trhu již 96 let a od svého vzniku byla vždy symbolem italského luxusu, dokázala propojit svou vizi se street kulturou, díky které se jí nejenže podařilo přežít dodnes, ale také posunout na zcela novou úroveň. Spolupráce tohoto druhu jí pomohly dostat se na výsluní módního světa, Trevorova tvorba pronikla do různých sfér značky a jeho kousky dnes najdou ve svých kolekcích ženy i muži.
Když se Trevora ptáme na jeho plány a očekávání od budoucnosti, zasměje se. „Jediná věc, které se v životě bojím, je rutinní práce. Doposud jsem měl to štěstí, že jsem tak nemusel žít, věnoval jsem se jen tomu, co mě bavilo, a dával jsem do toho všechno. Miluji kreslení, které je pro mě zároveň terapií a pomáhá mi se uvolnit. Neumím přesně vysvětlit, proč dělám to, co dělám, prostě to tak je. Neustále tvořím a utíkám od rutinního života, jak jen mohu.”
