Pohřbené město, kde žili samí Číňani, daleko od zbytku vlastní komunity, ve své skryté kultuře. Taková místní legenda. Nakonec jsem zjistila, že La Chinesca nejen doopravdy existovala, ale že je stále možnost se do ní na vlastní oči podívat.
Ruben Hernández Chen, majitel místního obchodu a zároveň předseda Komise pro historické centrum Mexicali, občas pořádá pro zájemce prohlídky podzemí. Snaží se tak v Mexicali udržovat odkaz místní komunity a jejích tradic, což zahrnuje mimo jiné i tohle průvodcovství tajemnými tunely. Pod Chenovým vedením tedy sestupuji do útrob vlhkého a smrdutého podsvětí, abych zjistila, co zbylo po lidech, kteří tu kdysi dávno bydleli.
Videos by VICE
Průchod do jednoho ze sklepů, který i dnes stále připomíná bývalé opiové doupě.
První čínští imigranti přišli do Mexicali okolo roku 1900, většinu z nich sem nahnala Colorado River Company přímo z Číny kvůli budování železnice a závlahového systému – práce probíhaly nejdřív ve Spojených státech, odkud se přesunuly přes hranice do Mexika. Když bylo hotovo, spousta přistěhovalců přesídlených do Mexicali na místě zůstala a dál obývala své podzemní pokoje. Teploty se v těchto končinách pohybují kolem čtyřiceti stupňů Celsia a v létě často šplhají až k poměrně neuvěřitelným devětačtyřiceti, podzemní systém tak tehdy pro imigranty, kteří nebyli na horko vůbec zvyklí, představoval svým způsobem vysvobození. Mohli se pohybovat městem, aniž by bylo nutné vylézt do rozpálených ulic.
Chen mi vyprávěl, že La Chinescu tvoří téměř 40 sklepních prostor, které byly kdysi dokonale propojené změtí chodeb. Dneska mají jednotlivé domy různé majitele, takže průchody jsou vesměs uzavřené. Do každého sklepení se tak musí lézt odjinud, většinou dveřmi v podlahách různých skladišť.
Podzemní místnost s malými postelemi a spoustou trubek.
Podzemní Chinesca se rozprostírá přes celé centrum Mexicali, které leží na hranici se Spojenými státy. A právě tato poloha byla od roku 1920, kdy v USA začala prohibice, obrovskou výhodou. Tunely se staly centrem barů, casin a bordelů. Pašeráci je čile využívali ke šmelení nejrůznějšího alkoholu, ale přístup do místních nevěstinců a opiových doupat pro ně samozřejmě taky nebyl k zahození, dodává Chen.
Esteban Leon, prezident Čínské asociace v Mexicali, vysvětluje, že ve dvacátých letech měli čínští imigranti dokonce značnou početní převahu nad místními obyvateli – zhruba 10 000 na 700. Přirozeně tak časem začali získávat i politický a územní vliv. Do začátku třicátých let už drželi pevně v rukou otěže organizovaného zločinu – hlavně gamblingu a prostituce, jejíž síť se rozprostírala i do dalších koutů země a táhla se vlastně až do Kalifornie.
Jedna sklepní místnost s hracími stoly a ruletami stále ještě připomíná někdejší casino.
To všechno ale skončilo roku 1934, kdy se stal mexickým prazidentem generál Lázaro Cárdenas. Jeho volební kampaň byla postavená na ambiciózní zemské reformě vycházející z 27. článku ústavy. Ten v podstatě stanovoval, že země patří do rukou mexického lidu – nikoli cizinců. Téměř vzápětí se zvedla mohutná vlna antiimigrantských nálad, která zachvátila celý národ, nejzuřivěji pak státy Sinaloa, Sonora a Baja California. Jako odpověď samozřejmě přišel silný odpor ze strany přistěhovalců, kteří rozhodně neměli v úmyslu čehokoli se vzdávat a bojovali o svou půdu, přestože jim to nebylo nic platné. Většina majetku byla nakonec zabraná násilím a jeho vlastníci mučeni a často masakrováni uprostřed vlastních polí.
Pozůstatky dokumentů a fotek několika rodin čínských imigrantů.
Nicméně v Mexicali byla půda technicky stále vlastnictvím Colorado River Company, takže i přestože zdejší imigranti ztratili svůj „rajón”, byli alespoň ušetřeni toho, co stihlo jejich krajany na jiných místech. La Chinesca se v té době stala úkrytem stovek dalších čínských přistěhovalců ze Sinaloy a Sonory, kteří se sem, do sklepních labyrintů, vydali hledat bezpečí. Sám Estebanův otec byl jedním z prvních čínských imigrantů, kteří kdysi dorazili do Mexicali a Esteban vzpomíná, že měl tehdy dokonce připravenou loďku, na jejíž palubě by v případě nepokojů s rodinou prchli z Ensenady do Spojených států.
Jedno sklepení zařízené jako skutečný domov – s nábytkem, dekoracemi a rodinným dědictvím.
Imigranti obývali podzemí La Chinesca téměř do konce sedmdesátých let, kdy je odtamtud do posledního člověka vyhnaly časté záplavy. Důkazy o zatopeních jsou v chodbách stále viditelné – i přes velmi chabé osvětlení lze ze zdí pořád jasně vyčíst, kam až sahala hladina vody.
Ten, kdo se dnes vydá do La Chinescy, však uvidí jen blednoucí vzpomínky na staré časy. Zašlá doupata neřesti s ruletami a rozházenými kartami, místnosti s různými mytologickými nástěnnými malbami a jiné zařízené jako prosté obýváky se spoustou osobních věcí bývalých majitelů. To vše je teď zatuchlé, s drolící se omítkou a až na pár výjimek ponořené do tmy.
V současné době žije v Mexicali odhadem pět tisíc čínských imigrantů, teď už samozřejmě mimo sklepení. Město stále zastává pomyslnou funkci střediska čínské kultury v Mexiku. I přesto, že sláva skryté La Chinescy dávno zašla, zůstává tohle místo symbolem někdejšího divokého podzemního života. A také tichou připomínkou pronásledování a krvavých konfliktů, které kdysi zasáhly životy zdejších přistěhovalců.
Na další fotky od Erin Lee Holland se můžete podívat tady.
