Lidé, co se starají o krásu vaší kůže, trpí

Tatéři musejí ohýbat hřbet, abychom vypadali jako polobozi. Jejich činnost vyžaduje trpělivost a fyzickou bolest, která na ně působí při každé vaší návštěvě.

Nová studie z oblasti aplikované ergonomiky z univerzity Ohio State se zaměřuje na zdravotní rizika, kterým tatéři čelí, včetně zvýšeného rizika onemocnění svalů a kostry, která jim jejich práce může způsobit. Podle ministerstva práce mohou mít muskuloskeletální neduhy, které zahrnují syndrom karpálního tunelu nebo zánět šlach, negativní vliv na svaly, nervy, cévy, vazy a šlachy.

Ohijští vědci pozorovali posturální a svalovou činnost deseti pracujících tatérů. Použili bezdrátové elektrody na měření jejich svalové aktivity během každého tetování a zařízení RULA pro sledování pohybu horní části těla. Pomocí dotazníků zase zjistili informace o způsobu práce 34 účastníků a průměrnou dobu strávenou tetováním a dalšími činnostmi.
Studie odhalila, že tatéři jsou náchylnější k onemocnění svalstva a kostry, což může zahrnovat bolest krku, ramenou, loktů, dlaní, zápěstí, zad… Tyto symptomy se zhoršují s opakovanými pracovními úkony a nepřirozenými postoji, které k řádnému tetování patří. Deset tatérů v rámci studie překročilo doporučený limit pro svalovou aktivitu, který má zabránit obtížím s horní polovinou těla.

Carolyn Sommerichová, spoluautorka studie a vedoucí výzkumné laboratoře lidské ergonomiky a bezpečnosti na ohijské univerzitě, mi vysvětlila, že pozornost se většinou upírá na klienty, kteří se nechávají tetovat, místo na tatéry.

„Problém tkví ve velmi dlouhých intervalech, během kterých tito lidé pracují: dvě až tři hodiny v kuse na jednom tetování, a to se může opakovat několik dní za sebou,” říká.
Jako další rizika Sommerichová vidí vibrace, tetovací strojek a způsob, jakým je pracovní plocha tatérů uspořádána (jak často se tatéři hrbí, aby dosáhli na své nástroje).
„Jediná věc, která stojí mezi strojkem a jejich rukou, je gumová rukavice. Kromě toho jsou jejich hlavy strojku velmi blízko… Takže se vystavují jeho zvuku,” říká Sommerichová.

Tommy Borboa, tatér z kalifornské Pasadeny, na sobě pocítil hned několik takových symptomů. „Trápí mě ruce, které se třesou od neustálého používání a váhy strojku. Vibruje vám v rukou a vy s ním pracujete šest až osm hodin,” říká Borboa.
Během prvních měsíců své profesionální tatérské kariéry pracoval na zákaznících šest až sedm hodin denně až do chvíle, kdy jeho ruce „byly necitlivé a divné” právě kvůli vibrování strojku.

„Udělá stovky rázů za několik vteřin. Dlouhé hodiny s vibrujícím strojkem v ruce vás fyzicky vyčerpají,” dodává.
Borboa teď tráví tetováním 15–20 hodin týdně, zatímco zbytek času stráví náčrty, přemýšlením a sterilizováním vybavení. Přiznává, že se kolikrát přistihne v nepřirozené pozici, jak se natahuje k nějaké části těla zákazníka a myslí na to, jak nedávno tetoval zadní stranu stehna jedné zákaznice.
„Byla to zvláštní pozice, která ničí vaše klouby a bedra, když jste v ní často,” říká. Přestože je Borboa tatérem teprve chvíli, už se obává fyzických neduhů na dalších částech svého těla a toho, co se s ním bude dít v budoucnu, když se bude této práci věnovat dalších 15 nebo 20 let.

Tatér Andy Chen dělal za poslední čtyři a půl roku zhruba osm až deset tetování týdně. Ať už se věnoval velkým, nebo menším dílkům, fyzická námaha s nimi spojená ho donutila k návštěvě chiropraktika. Chen přiznává, že se často nad svými klienty hrbí v nepřirozené pozici, což může zvyšovat zátěž na tělo.

„Nejdřív vás začnou pekelně bolet záda. Poslední dobou mě taky dost bolí v levém zápěstí, protože neustále napínám kůži v okolí tetování,” říká.
Všiml si, že přechod k lehčím tetovacím strojkům, které jsou i tišší, mu od jeho bolesti částečně ulevil.

Tatéři ale nejsou sami, kteří pociťují fyzickou bolest. Piercerům, kadeřníkům a všem, které práce nutí k repetitivním pohybům rukama, hrozí problémy s kostrou a svaly, pokud nezmění způsob, jakým pracují, nebo si čas od času neudělají přestávku na protažení.

„U každého tatéra, kadeřníka nebo kohokoliv, kdo drží zařízení stažením, napnutím nebo tlačením šlach, se můžou poškodit nervy,” říká Shawn Roll, odborný asistent oboru pracovní vědy a terapie na jihokalifornské univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na příčiny muskuloskeletálních obtíží způsobených prací, hlavně syndrom karpálního tunelu a dopady repetitivních pohybů na vrchní polovinu těla.
„U profesionálů, kteří často svírají malé nástroje, mají tyto repetitivní pohyby spojitost s vznikem těchto problémů,” vysvětluje. Piercerům a dalším lidem podobných profesí, kde zátěž způsobená manipulací s malým objektem působí napětí nebo únavu, Roll doporučuje užívání lupy.

„Nejenže lupa ulevuje očím a zlehčuje jejich ostření, ale zároveň to jedinci brání v nahýbání k práci, což pomáhá zádním a krčním svalům,” říká Roll.

Boge Gonzalesová, piercerka z kalifornské Alhambry říká, že kromě propichování má na starost taky sterilizaci veškerých šperků, vybavení, jehel a dalšího piercerského nářadíčka.
Pierceři pracují s drobnými šperky, což může oči unavit a negativně ovlivnit zrak. „Mám teď víc dioptrií. Řekla bych, že každé dva roky se mi to číslo zvyšuje. To proto, že jsem pořád pod zářivými světly a mám problém se zaostřováním malých věcí, které používáme. Během propichování se hodně hrbím, abych piercing zvládla,” říká Gonzalesová.

Manikérka Vicky Voová z kalifornské West Coviny říká, že pocítila podobné problémy. Vicky je na volné noze a často se během náročnějších dnů postará o deset klientů, kterým lakuje nebo odlakovává nehty, vytváří gelové a provádí celou řadu dalších procedur. Mnohdy ji pálí oči od neustálého zaostřování v blízkosti lampy.
Aby zamezila silnému zápachu acetonu, akrylu a dalších chemikálii, užívá Voová sběrač nehtového prachu, který jí pomohl vzduch vyčistit a zbavit ho pachu. Samostatná práce Voové také pomohla, protože nemusí vstřebávat toxiny a zápach z dalších pracovišť.

Voová lituje, že něco podobného nezačala používat před dvaceti lety. „Když jsem začínala, zápach a výpary byly fakt nepříjemné – měla jsem z nich alergie. Kýchala jsem a měla jsem neustále rýmu,” říká.
Kadeřník Jack Nguyen si teprve před pěti měsíci otevřel svůj vlastní salón OMG Hair v kalifornském San Gabrielu. Říká, že ho bolí zápěstí z používání fénu.
„Musíte to dělat pořád stejně a opakovat ten pohyb pod stále stejným úhlem. Musíte ho držet v určitém místě, aby lidem nefoukal teplý vzduch na čelo nebo tvář,” říká Nguyen, který klienty běžně fénuje čtyři až pět hodin denně.
Nguyen se také potýká s problémy v oblasti zad a krku, když svým klientům myje vlasy. Říká, že s bolestí bojuje většinu času v práci, ale snaží se na svém postoji pracovat. Co se týče štiplavých chemikálií, občas na něho mají vliv. „Dělání trvalé pálí. Pak se mi z toho točí hlava,” říká.
Nguyen do tohoto salónu investoval svou celoživotní práci a musí leccos obětovat, aby klienty uspokojil, jak sám říká. Udělá cokoliv, aby byl klient vždy na prvním místě, i kdyby tím měla trpět jeho záda, krk, zápěstí a ramena. „Jsem zasnoubený se svou prací.”

Elizabeth Savalaová vyučuje na alhamberské škole kosmetiky a kadeřnictví a 20 let se jako profesionální stylistka věnovala stříhání a barvení vlasů před tím, než začala učit studenty vlasovému stylingu.

„Děláme maximum pro to, abychom si udrželi správné držení těla a správnou techniku stříhání vlasů tak, abychom neměli problém s karpálním tunelem. Já už jsem s ním problémy měla. Stále jsem otáčela zápěstím do všech možných směrů. Je to velmi vyčerpávající práce, která člověka fyzicky i psychicky vysiluje,” říká.

Savalaová říká, že v posledních letech jsou zákazníci opravdu nároční, což je způsobené bezchybně vystylovanými obrázky, které jsou foceny pod strategickým úhlem a pak postovány na sociální sítě.

„Nedozvíte se z nich, kolik za takovým obrázkem stojí práce,” říká. „Myslím si, že lidé nemají správnou představu o tom, co to obnáší.”