Měli by si Anonymous uvědomit, že do války nepatří?

Foto via wallpaper.com

O tom, kdo jsou Anomymous je dneska už docela blbost psát, snad každý už viděl masku Guye Fawkese, a to nejen na internetu, ale i na hrníčcích, tričkách, mikinách a vlastně na všem, na co si jen člověk vzpomene. Většina kyber útoků byla zmedializována a postupem času to nikoho vlastně ani nezajímalo, a proč vlastně taky, dokud to neodesere moje kreditka nebo moje porno sbírka, proč bych se o to taky měl starat, že? Jsou tací, co s jejich činy souhlasí a sympatizují a jak tomu bývá, tak jsou i tací, kteří s tím nikdy souhlasit nebudou a všechny tyhle internety by vlastně i zakázaly.

Já to nikdy moc nesledoval, a vlastně jsem stál tak nějak mezi, s něčím jsem souhlasil a něco jsem naopak odsuzoval. Ale v posledním měsíci jsem si neustále pokládal otázku, zda jsou vůbec k něčemu. Moje otázka spočinula v reakci na událost ze 7. ledna tohoto roku, kdy dvojice ozbrojených mužů zaútočila na redakci francouzského satirického deníku Charlie Hebdo a to vyvolalo vlnu reakcí, včetně vzniku hesla Je Suis Charlie (#JeSuisCharlie). A právě zde se bez očekávání zapojili i naši virtuální bojovníci v maskách se svojí operací nazvanou #OpCharlieHebdo, která je cílena proti Islámskému státu. Když jsem se tohle dozvěděl, nevěděl jsem, co vlastně můžu čekat. Avšak něco jako #OpCharlieHebdo jsem nečekal a pomyslel jsem si: „to chtějí vyrazit do ulic s klávesnicemi na fight face2face?”. Není toto jednání z jejich strany jen pouhým drážděním hada, v tomto případě ISIS bosou nohou? Nejedná se jen o další zbytečnou provokaci, která by mohla vyústit v odvetný útok Islámského státu?

Foto z twitteru OpCharlieHedbo

Začal jsem tedy pátrat, protože jsem věděl, že to nebyla první akce, které předcházel nějaký válečný či násilný konflikt ve společnosti. Po chvilce hledání jsem narazil na akci #OpSaveGaza, ta měla za cíl Hamas a izraelské vládní systémy, jenže když jsem se pátral po výsledcích, zjistil jsem, že veškerý boj probíhal stylem, že došlo jen k mazání twitterových účtů a webových stránek podporujících Izrael. Tato událost tehdy byla vyčíslena a neskutečné 3 miliardy dolarů. Na jednom blogu jsem se dozvěděl, že však během této akce došlo k odcizení citlivých vládních dokumentů, dal jsem se tedy opět do hledání a snažil se něco najít. Po hodině úmorného pátrání jsem usoudil, že pokud to na klasickém internetu bylo, už to tu dávno stejně není, nebo jsou určité údaje změněny, zvolil jsem tedy alternativní cestu pro moje pátrání – Darknet. Po 3 hodinách procházení stránek, které byly v původním jazyce, kde jsem neměl ani páru, o co se jedná, jsem narazil na mutaci populárního pastebinu a zde jsem objevil údaje bankovních účtů izraelských firem a katalog emailů několika tisíc občanů s podpisem Anonymous. Tím jsem to tedy se zklamáním a názorem, že by se tahle anarchistická skupinka virtuálních hrdinů neměla cpát do ničeho takového, uzavřel, a s dalšími otázkami se obrátil na Národní centrum kybernetické bezpečnosti.

VICE: Anonymous zahájili operaci #OpCharlieHebdo. Přináší to riziko i pro nás, jakožto obyčejné uživatele? Může být k útoku nějakým způsobem zneužit můj počítač?

Kromě rizika zneužití Vašeho počítače tam jiné přímo související riziko nevidím. Zda je konkrétní počítač zneužitelný pro DDoS útoky je jiná otázka, která je závislá na osobním přístupu uživatele a nastavení konkrétního systému/PC – pravidelné aktualizace SW, aktivní funkční antivirové programy, správné nastaven připojení, apod.

Tato operace je v pořadí již několikátou, ale zatím jsem neviděl žádný kladný výsledek, který by měl vést k něčemu dobrému. Nejsou veškeré tyto kroky jen pouhým rýpáním, nebo snahou o zviditelnění?

Útoky typu DDoS, které byly použity i ve Vámi zmíněném případě, jsou využívány jen k znepřístupnění internetové služby. To může mít za následek finanční ztrátu v případě komerční služby, anebo zviditelnění na straně jedné a určitý „protest” na straně druhé. Přirovnáme to k demonstraci, která znemožní, aby lidé vcházeli nebo vycházely do nějaké budovy včetně komplikací přilehlé dopravy. O smyslu takové „demonstrace” můžeme polemizovat – pro někoho je zásadní, pro někoho nikoli…

Existuje nějaká česká buňka Anonymous, která by se na těchto útocích mohla podílet?

To není věc, kterou by Národní centrum kybernetické bezpečnosti řešilo. Hnutí Anonymous není nijak organizováno, jeho členové se ad hoc účastní akcí podle svého rozhodnutí. Podle mého názoru má sympatizanty i v ČR.

Slyšel jsem, že úroveň hacktivistů ve východních zemích je na profesionální úrovni co se zkušeností týče. Je se čeho obávat, nebo jim dokáží západní země pevně odolávat?

Obecně lze říci, že všichni útočníci jsou vždy minimálně o jeden krok napřed. Vždy je potřeba hodnotit konkrétní situaci, konkrétní útok, protože je mezi nimi široká škála nebezpečnosti od bezvýznamných po závažné. Na všechny útoky existuje obrana. Otázkou je, zda je útok vůbec zjištěn a jaké řešení a kolik prostředků i času smysluplná obrana „spotřebuje”.

V případě, že by se Islámský stát odhodlal opětovat tyto neškodné útoky, které by se mohli zvrtnout až do podoby kybernetické války například proti západu, má Evropa tolik prostředků pro ochranu našeho kyberprostoru?

Neřešme konkrétního útočníka. Obecně můžeme říci, že Evropa je obrany schopná s tím, že platí předchozí odpověď.

—-

Po tom všem je můj názor asi takový, že Anonymous by si měli zůstat u útoků na společnosti jako Sony, protože já stejně radši Xbox a nebo při nejmenším aspoň nedráždit něco, proti čemu stejně nejsou schopni bojovat. Teď jen budu pevně doufat, že se na internetu neobjeví moje intimní partie, nebo ze dne na den moje bankovní konto ukáže nulovou hodnotu s jejich pozdravem.