Ať se vám to líbí nebo ne, vždycky, když se mluví o metalistech, tak se mluví o bílejch lidech. I přesto, že metal má kořeny v blues a v zemích jako je Indonézie nebo Peru je tahle scéna na vzestupu, tak otcové tohohle hudebního hnutí – Priesti, Sabbati, Maideni – a všichni ti další byly bezpochyby běloši. Dovedete si tedy představit moje překvapení, když jsem v samým centru Afriky, ve státě s většinově černošským zastoupením, v Botswaně, objevil malou komunitu tejpků, kteří se oblíkají jako apokalyptičtí kovbojové a zbožňujou Lemmyho.
Ušetřená občanských válek a divokých diktatur, které poznamenaly významnou část kontinentu, Botswana je ve svojí nenápadnosti zdárným příkladem africkýho úspěchu. V roce 2008 se fotograf Frank Marshall s místní metalovou kapelou vydal na turné, který čítalo jen jednu zastávku: Gaborone, botswanský hlavní město.
Videos by VICE
„Když jsme dorazili do malýho nightclubu, kde měla kapela vystupovat, okamžitě mě obklopili botswanský metalisti oblečený v kůži,“ vzpomíná Frank. Tihle metaláci si dávají jména jako Dead demon Rider, Coffinfeeder nebo Ishmael Phantom Lord. Vzhledem k tomu, že metalová scéna v Jižní africe je bílá, byl jsem touhle malou, ale o to víc nadšenou scénou totálně nadšenej.
Marshall se vrátil po roce a udělal z botswanských metaláků téma svojí fotografický práce. Chce jí nazvat Visions of Renegade. V červenci v Rooke Gallery v Johannesburgu se bude konat výstava jeho sugestivních fotografií.
Na fotkách můžeme vidět svět, který je velmi blízký, ale zároveň neuvěřitelně vzdálený každýmu, kdo má aspoň trochu co společnýho s metalem. Je to bezesporu dost novinka, vidět Afričana ve vyprahlý savaně s tričkem Angel Witch, ale jsou tu i další prapodivný věci nedávající tak úplně jasný smysl: co ty kovbojský klobouky, co ty kožený hadry vypůjčený spíš od bikerů? Všechna ta pozornost věnovaná oblečení a prezentaci, hrdý pózy: výsledný dojem je podivuhodně homoerotický.
„Pro členy scény je oblečení ekvivalent zbrojení,“ říká Marshall. „V podstatě mezi sebou soupeří o to, kdo bude brutálnější, ale zároveň se o sebe pečlivěji stará.“
Giuseppe Sbrana je sólový kytarista a zpěvák kapely Skinflint. Je to taky jeden z mála bílých metalistů v Botswaně a zastává názor, že oblečení scény je oldschool.
„Dobrý příklad z čeho čerpáme jsou třeba Motorhead na přebalu desty Ace of Spades“ říká. „Mimoto spousta místních metalistů jsou kovbojové z vesnic a statků, takže proto ten mix kovbojskýho looku s tím metalově-bikerským. Hodně jich nosí lovecký nože a ostatky z mrtvých zvířat. Pijem z kravskýho rohu.“
Tshomarelo Mosaka aka Vulture hraje v Overthrust, jejich facebooková stránka říká, že má na starosti basu a „ghowl“.
„V Botswaně se k metalu přiřazuje respekt a čest,“ vysvětluje Mosaka. „Koncert je jako svatý obřad metalistů, všichni se strašně nadchnou, někdy úplně šílej, když se blíží koncert. Týdny jim zabere připravit jejich kožený kalhoty, vyleštit kožený boty a připravit další metalový propriety- jako by se připravovali k bitvě!“
„Když konečně přijde ta chvíle a je tu koncert všichni do jednoho se postaví do řady, naberou stejnej rytmus, stejnej krok, a jemně a diskrétně pochodujou směr pódium. Jakoby to byli roboti a jejich duše byly posedlý stroji.“
Kořeny scény sahají k pionýrům klasický rockový botswanský hudby, ke kapele Nosey Road z šedesátých let. Dneska je scéna rozdělená převážně mezi hlavní město Gaborone a turistickou oblast Maun (mezi místníma metalistama se jí říka „Maun Rock City“) a i přes to, že je celkem malá (celkem čítá něco kolem 1500 fanoušků), co jim chybí v číslech kompenzují vzájemnou solidaritou, jak zdůrazňuje Thuto Motladiile ze Skeletal Saints.
„Důvod toho, že naše scéna je převážně černá rozhodně není rasismus, na koncert může přijít kdokoli, černej i bílej, je to příjemný a bezpečný prostředí. Ale chodí víc černí, asi to má co dělat s tím, že nás chtějí víc podpořit.“
Před nedávnem začaly botswanský metalový kapely koncertovat i mimo domovinu, v Jihoafrický republice nebo Namibii. Nejznámnější kapela jsou asi Death Metaller Wrust, kteří nedávno podepsali smlouvu s durbanskou značkou Witchdoctor Records a další, jako třeba Skinflint si desky produkují sami.
Možná, že jednoho dne botswanský metaláci, podobně jako Sepultura, porazej euro-americkou nadvládu bílýho metalu a budou kralovat světový scéně. Do tý doby budou fotky Franka Marshalla jako malý okýnko nahlížející na realitu, kde metal zapustil kořeny, i přesto, že to znamená sedět celý den v kruhu na rozpálený pláni pod žhnoucím sluncem a mít v těch kožených kalhotách brutálně zapařený koule.
Výstava Franka Marshalla Visions of Renegades se bude konat v Rooke Gallery v Johannesburgu v červenci.
Keith Kahn Harris je autorem Extreme Metal: Music and Culture on the Edge. A tohle je jeho blog.
