Zatímco autobus brázdí ulice sídliště Písnice, přemýšlím o službách, které nabízí podrobné internetové stránky tržnice SAPA. Třeba autoservis. Nebo seznamku pro muže, kteří vyhledávají asijskou krásu (s čarovným mottem „Láska nezná hranice. Pouze pro registrované”). Nevyrazila jsem však na vietnamskou tržnici, abych si ze zdejších zvyklostí dělala srandu, přestože různé odkazy z místních webovek k tomu občas lehce vybízejí. Skutečně mě zajímá, jak vypadá běžný den v exotickém mikrosvětě, k jehož objevení nepotřebujete letenku, jelikož se nachází na okraji hlavního města. Stačí vám lítačka. Tu sice mám, zároveň se však trochu obávám, abych nepůsobila jako tupě zírající debílek. I když… Co jiného vlastně jsem? Z nacpaného busu se pozvolna vytrácí další a další cestující, až najednou zjišťuji, že jediný, kdo pokračuje v jízdě, jsem já a deset vietnamských babiček. Přišel čas vystoupit a vkročit s nimi do neznáma.
