Medvědária jsem si poprvé všimla, když jsem po cestě na Palačák zabloudila v malých uličkách pod Vyšehradem. Mezi spoustou obchodů se vším možným mě zaujalo svou výlohou a tak jsem o něm musela zjistit víc. Kromě medvídků všech druhů, barev i velikostí sem můžete taky přinést toho svého, kterému jste třeba před deseti lety utrhli packu a je vám ho líto vyhodit.
Plyšový medvídek, hračka s dlouholetou historií, zbořila jako první genderové stereotypy. Je pro kluky i holky, na rozdíl od panenek a autíček, které si stále drží své stigma. Pro mnoho dětí je to nejen plyšák, ale i nejlepší kamarád, bez kterého neusnou. Lucie Němcová, majitelka obchodu, tohle všechno dobře ví a svou dlouholetou vášeň pro medvídky se rozhodla sdílet s ostatními. Její Medvědárium v sobě spojuje tradici s ekologickými myšlenkami: koupě starého medvídka představuje formou recyklace. Nákupem u ní si kromě dobrého pocitu odnesete i hračku, jakou nemá nikdo jiný.
Videos by VICE
VICE: Jak dlouho už máte otevřeno?
Lucie Němcová: Za chvíli to budou dva roky. Během nich jsme se vyskytovali celkem na třech adresách, takže si nás zákazníci museli vždy najít, zatím to ale úspěšně zvládli. Poslední dobou uvažujeme i o otevření muzea.
Jste jediným obchodem svého druhu v Praze?
Přesně tak. Nejenom v Praze, ale i v celé České republice. Medvědárium měli v Krumlově, ale na jiném principu. Prodávali úplně nové medvídky, takové běžné, sériově vyráběné, kdežto naší specialitou jsou medvídci, kteří nejsou normálně k dostání. Zároveň máme každého jenom jednou, opravdu se jedná o originály a zajímavé kousky, třeba od různých návrhářů hraček.
Jak vůbec vznikla myšlenka založit Medvědárium a jak probíhala její realizace?
V minulosti jsem dělala různé kreativní profese, pak jsem nastoupila do informační kanceláře na městský úřad. Do tzv. seriózního zaměstnání jsem chodila zhruba sedm let. Myslím, že mě to dost poznamenalo a taky nakoplo k tomu, abych znovu dělala něco kreativního. Něco, díky čemu se lidi budou usmívat. Přemýšlela jsem, co mě baví a zároveň mi jde. Uvědomila jsem si, že medvídci jsou to pravé a že v zahraničí podobné obchody existují, tak proč to nezkusit i tady? Samotná realizace myšlenky trvala něco přes půl roku. Hodně potřebných věcí jsem už měla doma, a navíc mám velmi šikovného manžela, který mi pomohl zařídit a vyrobit zbytek.
V obchodě se nachází přes 400 medvídků. Kde všude se vzali?
Máme je z několika zdrojů. Buď je nakoupíme v různých vetešnictvích a second-handech anebo je dostáváme darem, většinou od lidi, kteří jich mají doma přehršel, z dědictví a vyskytují se i případy, kdy přijde stará paní a daruje nám svého medvídka, kterého měla celý život a nechce, aby šel po její smrti někam na skládku. Takové kousky většinou končí ve výloze nebo vitríně jako muzejní exponáty.
Nejstarším medvídkům je tedy až sto let?
Ano, medvídky staré osmdesát až sto let máme ve speciální vitríně.
Kdo k vám chodí nakupovat?
Nejčastěji sběratelé. Původně jsme si mysleli, že jsou naší cílovou skupinu spíše rodiny s dětmi, ale nakonec se ukázalo, že sběratelé chodí víc.
Jaký typ medvídků se prodává nejvíc?
Nejčastěji ty, kterým říkám „odrbaní”. Ne, že by byly staří a sešlí, spíše tak vypadají. Mají kudrnatý nebo zvlněný plyš, medvídek má záplaty a celkově působí retro.
Podle jakých kritérií medvídky vybíráte?
Medvídek by měl být něčím zajímavý, ať už se jedná o obličej, oblečení, nebo cokoliv jiného. Mám své stálé zákazníky a častokrát vybírám přímo pro ně. Vím, že sbírají určitý typ medvídků a tomu se snažím přizpůsobit. V podstatě se ale snažíme brát jakékoliv medvídky, protože vím, že si své majitele najdou.
Jak často u vás medvídci zůstávají, než si je někdo vezme do sbírky nebo domů?
Jak kdy. Někdy pár dní, jindy trvá měsíce, než někdo přijde a padnou si do oka. Zrovna dneska si jedna paní odnesla medvídka, který byl tady přes rok.
Kromě medvídků nabízíte i hodně doplňkového sortimentu…
Všechno jsou to věci buď s medvědím motivem nebo pro medvědy. Hrníčky, keramické předměty, podložky pod hrnky a čajové sáčky, máme také medvědí šperky, náušnice, přívěsky, brože a náhrdelníky. Dále taky obrázky, sešity, přáníčka, formy na pečení a ještě jednu specialitu – medvědí pas. Když chce medvídek vycestovat, musí mít vlastní pas a když je celník nápomocný, dostane i razítko.
Koukám, že pořádáte i relaxační a výtvarné dílny?
Přesně tak, pořádáme dílny zaměřené na šití medvídků a dalších předmětů s medvědí tematikou, dále vyšívání a nezávisle na medvídcích i různé programy pro děti. Můžou si tady vyzkoušet nejrůznější výtvarné techniky, zapojit se samozřejmě můžou i dospělí. Můžou přijít, pokud se chtějí odreagovat nebo zbavit stresu, v klidu něco vytvořit a pak zase pokračovat dál.
Také poskytujete zajímavou službu nazvanou „medvědí nemocnice”. Můžete k ní říct něco víc?
Zřídila jsem ji v podstatě na přání. Jakmile zákazníci viděli naše medvídky, začali mi vyprávět, že mají doma jednoho rozbitého a nevěděli, kde ho nechat opravit. Začala jsem, protože se tomu nikdo jiný nevěnoval.
Kolik medvídků si k vám měsíčně chodí poležet?
Těžko říct přesně. Něco mezi třemi až pěti.
V jakém nejhorším stavu k vám přišel medvídek?
Minulý rok jsem zažila případ, kdy si jedna paní přála darovat švagrovi k vánocům jeho starého medvídka. Byl zničený tak moc, že se musel pošívat novou kožešinou a také byla potřeba vytvořit nový čumák. Všechno na něm bylo zničené věkem. Obecně můžu říct, že nejzničenější medvídci bývají ty z komunistické éry. Třeba v osmdesátých letech se vyráběli hodně, ale ne z úplně kvalitních materiálů. Paradoxně jsou na opravu složitější než kousky staré téměř sto let.
Co medvídkům nejčastěji bývá?
Hodně často mají utrženou hlavu. Zní to sice hrozně, ale je to poměrně snadná oprava. Hlava bývá obvykle nasazená na kloubu, na který ji stačí nasadit zpátky a zašít. Hodné prožraní a zničení bývají ty s filcovými částmi. Plyš vydrží déle, ale filc se poměrně rychle opotřebuje, zejména na tlapičkách a čumáčku. Často se nahrazují i očička a uši. Děti s oblibou tahají medvídky za uši, které se v mnoha případech utrhnou a ztratí.
Chcete jako správná doktorka znát i příčiny, co se stalo? Musí se vám děti přiznat?
Někdy (smích). Ne, že bych je nějak mučila. Když mi ale řeknou, co přesně se stalo, nebo třeba ukážou fotku, jak medvídek původně vypadal, bývá oprava rozhodně snazší. Někteří jsou tak zničení, že se hodně těžko poznává, jak předtím vypadali.
S jakou nejdivnější nehodou se vám tady někdo svěřil?
Často opravuji medvídky, které si lidi pořád nosí sebou, cestují s nimi a tím pádem zažili všechno možné. Vylije se na ně šampon, vláčí je přivěšené na batohu a tak podobně. Nejzvláštnější přání bylo, abych medvídka opravila, ale nečistila. Přitom tenhle konkrétně fakt smrděl (smích). Nebyl na tom nejlíp, ale respektovala jsem přání a jen ho opravila.
Mát e nějakou hlavní sezónu, pokud jde o opravy? Třeba o prázdninách, když většina škod vzniká během cestování?
Ani ne, je to spíš průběžné, závisí to i na tom, kdy mají lidi čas. O prázdninách přijíždějí i zdaleka, třeba z Brna a Ostravy. Opravu medvídka spojí s výletem.
Jaký je váš pohled na dnešní realitu, když většina dětí často dostává nové hračky, které se za chvíli vyhodí a koupí se jim další? Je těžké přesvědčit rodiče, že je lepší koupit medvídka, který má duši a je něčím zajímavý?
Chodí sem dva typy rodičů – první z nich vyhledává vysloveně jenom nové hračky, jiné by nekoupili a ani si to nenechají vysvětlit. Pak sem chodí rodiče, kterým jsou blízké ekologické principy, recyklace a fakt, že by se hračky neměly jenom používat a vyhazovat a nemají problém zakoupit si použitého medvídka s příběhem.
Stává se, že rodiče, kterým je blízká myšlenka recyklace, sem jezdí medvídky i opravit? Recyklují až takhle důsledně?
Přesně tak, minule přijela jedna rodina až z Ostravy, holčička mi podala medvídka, který měl úplně urvaný čumák a nechali si ho opravit na místě, protože bez něj dosud nebyla ani jeden den a noc a potřebovali ho mít rychle spraveného.
Kde se vzala ta vášeň pro medvídky? Pamatujete si na svého prvního?
Pamatuju. Byl to hnědý medvídek v pyžamu. Sbírám je odmalička.
Vydržel vám doteď?
Vydržel. Byla jsem vychovaná k tomu, abych se ke svým hračkám chovala slušně, protože žádné nový nebudou. Možná proto mám pořád schované hračky, které přežily až doteď. To je velký rozdíl oproti současným dětem, které často k hračkám přistupují stylem použít a vyhodit.
Mědvědárium najdete na adrese Vyšehradská 27, Praha 2 a taky na internetu .
