You, Pohoda people, are the craziest motherfuckers! (Dj, Las Balkanieras)
Sobota na Pohodě začala zároveň jednou z nejslabších kapel. A protože Pudink paní Elvisovej hráli hned jako první, předpokládám, že ani organizátoři je nepovažovali za moc silný koně.
Jejich trochu infantilní pop a texty o ničem chvílema připomínal Dádu Patrasovou, takže jsem po 10 minutách vyklidil pole. Soudě ale podle skákajícího kotle, je tahle kutálka na Slovensku docela oblíbená.
A teď od nejslabšího k tomu, co mohlo být možná o fous lepší: I přesto, že se v 02 stanu na Michachu And the Shapes sešla homogenní paleta všech hipstů planety, koncert to moc nezachránilo. Kapele to neodsejpalo a nakonec kvůli technice ani nedohráli. To tzv. nebylo v poho. Další mírný zklamání přišlo od pop-tria Peter, Bjorn and John. Tentokrát to ale nebyla tak úplně jejich chyba. Umístění na mega-obří Bažant stage byl podle mě ten problém. A spolu se spalujícím sluníčkem, to prostě moc nefungovalo. Kdyby hráli švédi svoje pískačky v nedalekým Europa stanu, mohl to bejt fajn koncert, takhle to bylo spíš ne než jo.
Viděl jsem i kus Public Image Ltd., což byl standardní punk a koncert jasně spadal do průměru, páč Rotten už nemá zdaleka tu páru jako se Sex Pistols a jeho věčná nasranost už nepůsobí jako rebelie proti establishmentu, ale spíš jako příznaky vleklý sociopatie.
Videos by VICE
A k tomu lepšímu a nejlepšímu? Tak tohle bude delší!
Příjemný překvapení pro mě byla britská kapela Esben And the Witch. Elegickej kytarovej zvuk, silný bicí, hodně expresivní a dobře zahraný, včetně působivýho hlasu jejich zpěvačky Rachel Davies. Palec nahoru a minimálně bramborová pozice!
Portishead odehráli trochu standard, což ale v jejich případě znamená praktickou dokonalost. Moje blbost, že jsem neměl na jejich triphop náladu, protože jejich koncert byl pro hodně lidí na Pohodě určitě vrchol festivalu.
M.I.A. nastoupila jako nekorunovaná Srí-lanská královna a změnila klidnej ďolík u Trenčína na vlhkou, hlučnou džungli plnou výstřelů a potu. Navíc si na podium pustila celou armádu fanoušků, který ještě umocnili její “Born free” filosofii. Samotná M.I.A. si na část koncertu sedla v klídku na repráky a nechala svojí crew, aby dirigovala upocenej mejdan. Nevypadalo to ale, že se ulejvá, no ako by hovorili naši východný bratia, iba si tak pekně jašila a těšila sa z atmosféry:). Během jejího barevnýho, hyper-stylizovanýho vystoupení jsem uvažoval, jak je možný, že nejpopulárnější popová běhna současnosti je plastová Lady Gaga a proč to neni právě M.I.A., která umí udělat minimálně stejně nabouchanou show a navíc přidat nějaký upřímný a universálně pochopitelný poselství. M.I.A. to pro tenhle rok vyhrála a kotel lidí vykrúcal tak pěkně, že by se z toho dalo sestříhat sexy MTV video.
Mimo M.I.A. tu ale byly další dvě kapely, který zapojili u fanoušků všechny myslitelný frekvence.
Jednak FM Belfast, který jsem už dvakrát viděl živě aniž by na mě udělali nějaký zvláštní dojem, ale něco mi říkalo, že to souvisí se špatným pražským publikem. A …měl jsem pravdu. Na Pohodě totiž předvedli celej svůj pop arzenál a málem zbořili 02 stan, což potvrdilo hned dvě teorie: 1. Na Islandu ve školce přidávají dětem něco do jídla, 2. Praha má extrémně nudný publikum.
FM Belfast a jejich bourání mýtu a chladných severských národech, vypadalo asi takhle:
A teď k největšímu překvapení večera: Představte si, že vlezete do stanu, kde zpívají tři ženský, který vypadají jako ukrajinský prodavačky v potravinách Jednoty, hrajou jakejsi divnej balkánskej dance-hall a hecujou publikum s těžkym ruskym přízvukem: Cmon, boys, make oos happy, we wanna cook for you(!?) a kolem skáče jejich vedoucí / dj, který si všechno natáčí na foťák a pořvává na lidi: You, Pohoda people, are the craziest motherfuckers!!. A představte si, že pod nima tancuje masa lidí a dovolává se přídavku. A představte si, že po pár minutách se Váš snobskej, akademickej odpor odbourává a vy se přidáváte k těmhle prodavačkách a jejich vedoucímu a tancujete taky. No a pak si představte, že tahle kapela, jako jediná z celýho festivalu, nehrála do 3 ráno, jako bylo na programu, ale byla vytleskaná a vydupaná tak, že hrála až do pěti! Takže to jsou jugoslávsko-balkánský Las Balkanieras. V jejich případě překonala jakýkoliv námitky jejich přímočará radost ze hry a touha užít si mejdan! Hallelujah!
