Věc, před kterou tě nikdo nevaroval, když se rozhodneš stát se trenérem pokémonů, je nepřízeň počasí. První den mého tréninku Pikachu a Geoduda na ulicích Brooklynu je horko a dusno a mý vlhký ruce se potí ještě víc od zahřívajícího se telefonu – Pokémon Go je prostě žhavej tip.
Pro nezasvěcené: Pokémon Go je hra pro iOS a Android, která pracuje se skutečnými GPS daty, aby proměnila tvé okolí ve virtuální svět a umožnila ti v něm sbírat různé předměty, chytat bytosti a pořádat souboje na určených místech. Souboje se odehrávaj i v solidní výšce. Ale všude jsou mraky, takže se spíš strachuješ, že začne pršet, než že pokémony nechytíš všecky. Obzvlášť ve chvílích, kdy se nemůžeš připojit k serveru.
Videos by VICE
Když Nintendo začalo propagovat hru Pokémon Go vloni na podzim, byl jsem zvědavej, možná i trochu skeptickej. Trailer hru představuje jako něco, co se ze záležitosti podobné konverzaci mírně retardovanejch dětí na školním dvorku ve stylu: „Kéž by existovala hra, kde by…” změnilo v PC grafiku na vysoké úrovni. Jen se podívejte sami:
Je to prostě živá nostalgie. Je to příslib sjednocení fantazijního a reálnýho světa za kamarádšaftu všech zúčastněných. Kdo by se toho nechtěl účastnit? Ovšem realita Pokémon Go není zdaleka tak vzrušující. Fantazie do skutečnýho světa prostě nepronikne tolik jako boje s nedostatky samotné technologie.
Když jsem chtěl začít hrát, hra mi bohužel spadla. Můj celý první den s Pokémon Go byl celej jen o technologickejch záležitostech: hra se zamyká, bojuješ s připojením (nebo s tím zůstat připojen) k serverům, GPS data se dobře neaktualizujou, věci mizí nebo nefungujou, jak maj, a vše neustále padá a padá. Je to prostě chaos.
O to hůř, že hra Pokémon Go by nebyla dobrá dokonce ani bez těchhle technickejch problémů. Pokémon Go pracuje s místní krajinou – např. zdmi, kostely a památkami. Některé z těchto lokalit ti mají přihrát předměty (víc pokebalů, lékárničky pro pokémona atd.) a ostatní jsou prostory, kde můžeš uspořádat souboj s protihráčovými pokémony. Každý hráč patří do jednoho ze tří týmů, snaží se porazit soka, zatímco si sám staví obranu. Přesto je hra spíš o potloukání kolem, náhodným sbírání pokémonů do kolekce, na souboje už nějak nezbývá místo.
A když už k nim dojde, jsou jedno velký zklamání. Pohybuješ palcem doprava či doleva, aby ses vyhnul útokům, klikáš, abys zahájil vůbec nějakou akci. Je to jedno velký gestikulování a naděje, že příkazy, který zadáš, se k serveru třeba jednou dostanou.
Takže se připojíš a zamíříš na nějaký místo a čekáš, než se načte. Ale ono se nenačte, ale počkat, támhle je Pidgey! Klikneš na Pidgeyho a hra padá. Když se do ní zase dostaneš, Pidgey nikde. Jdeš o kus dál, ale ve hře jsi uvízl na jednom místě, takže postáváš a čekáš, až se něco stane. Jsi přikovanej k telefonu a vypadáš jako turista u sebe doma. Nemá to švih a spád, kterej by tě pohltil.
Včera večer po cestě domů, když se trošku smráklo a už nebylo takový vedro, jsem spatřil pokefanoušky, jak křižujou ulice, s hlavami skloněnými, screenem osvícený a zahlcený nedynamičností hry. Viděl jsem chlápka v metru, jak načítá hru stále dokola – myslím, že mu taky neustále padala. Nebo skupinu čtyř děcek, který se semkly okolo potemnělýho vstupu do karaoke klubu, na místě, kde se měl udát souboj. Ksichtily se, křičely a vtipkovaly. Jedno z nich však stálo opodál – mělo nejspíš víc problémů s připojením. Konečně se pak všecky daly dohromady s telefony v rukou, takže jsem poznal, že už zase všecky hrajou.
Ostýchavě jsem se k nim přiblížil – byly úplně cizí – ale sotva jsem dokázal promluvit.
„Hrajet–”
„Jo, haha, joo,” tleměj se.
Řekli mi, že takovou hru ještě nikdy nehrály. Líbí se jim, že spolu můžou jít ven, a navíc na divný místa. Líbí se jim pokémoni. Najednou mi nevadilo to, že hra neustále padá, chabej mechanickej pokrok nebo nejasný souboje. Najednou jsem chtěl zavolat kámošům a jít se s nima projít.
Chtěl jsme ty děcka zahrnout otázkama, ale byly úplně v jiným světě. Soubojů přibývalo a už bylo pozdě. Ale než odešly, řekly mi, že ty problémy se hrou, který jiný lidi i já máme, jim vůbec nevaděj v tom, aby si hru užily. Nefungující servery musí znamenat, že si hru užívaj spousty lidí najednou, a to znamená, že Niantic a Pokémon Company učinily z tak primitivní hry něco spešl.
S ohledem na to, jak vše začalo, jsem ale skeptickej. Ale snad maj pravdu.
