Poslední dobou se musím vyrovnávat s faktem, že z Pokémon Go, kterej plní hlavně můj timeline na FB, necítím vůbec žádnou nostalgii. To mi jasně potvrdilo, že jsem už fakt moc starej. Na druhou stranu mi to připomnělo, že jsem taky vlastně zažil celkem šťastný dětství plný imaginárních přátel, se kterýma jsem pobíhal po Praze, takže nemám zas tak velkou tendenci na tenhle fenomén zbytečně plivat. Fenomén to ale je jak Brno, o tom žádná, a tak jsem donutil dva “dobrovolníky” z naší redakce si tu blbost stáhnout a vyrazit do ulic. Takhle to dopadlo… (pozn. šéfredaktora)

MICHAL

Pokémon Go bych si stáhnul tak i tak, ať už z nostalgie, nebo ze zvědavosti. Reinkarnace skomírajícího fantazijního světa z devadesátek do něčeho zcela jiného, moderního a široce přístupného byla pro Nintendo, jak se zdá, trefou do černého. Hra na rozdíl od svých předchůdců nespoléhá na virtuální svět v handheldové konzoli, naopak si klade za cíl vytrhnout hráče z gamingového tranzu v temných místnostech a dostat je do přírody (městské džungle), kde se pokémoni ukrývají a kde je čočkou svého foťáku můžou najít a chytit. Hra sice ještě není oficiálně k dostání na žádné z českých mutací obchodů s aplikacemi, ale jedno lehké pošťourání v googlu vás dokáže vybavit na pokémonní dobrodružství. Vydání ale můžeme očekávat v nejbližších dnech, takže ti z vás, kteří se necítí na hackerskou mateřinku, nemusí zoufat.

Máme nainstalováno, nabitý telefon (!) a jsme připraveni vyrazit. Jakmile se prokoušete vším, co na vás při prvním lognutí vyskáče, jste vrženi na dvoubarevnou mapu bez sebemenšího pojmu, co dělat. A to proto, že tutoriály už jsou v dnešní době, jak se zdá, přežitek. Ty malé barevné věci, které se vám zjeví u startovní pozice, jsou vaše cíle: malé, různobarevné a pseudoroztomilé potvůrky zvané Pokémoni. Kliknete na toho, kterého chcete, a už ho chytáte. To by vám do začátku mělo stačit.

O nic víc vlastně ve hře nejde. Jenom chodíte a zíráte do mobilu, než se vám vybije a vy budete akorát nasraný, že musíte chodit po venku a zírat do šedi reality a všechny příspěvky do pokedexu musíte nechat za sebou. Frustrace tím ale nekončí, protože i když máte v telefonu šťávy dost, appka často padá a seká se kvůli tomu, že je tak trochu rychlokvašenou betaverzí, která ještě potřebuje dozrát a získat další slibované funkce.

Při lovu se musíte obrnit značnou dávkou sebezapření, abyste byli připraveni tasit pokeball v každé situaci, nehledě na to, kolik vás při tom pozoruje lidí. Jedině tak se můžete stát tím nejlepším podle hesla Gotta catch ’em all! Nemusíte se stydět za svou chytací vášeň, naopak můžete v terénu narazit na svoje souputníky, jako jsem já potkal pět mladíků v kraťasech a tričkách u Pražského hradu. V dešti.

Jaké je pravé kouzlo Pokémon Go? Na první pohled je to jen infantilní pobíhačka po městě, kde musíte ponoření do virtuálního světa doufat, že vás něco nesrazí. Na ten druhý může být společníkem na cesty do neznámého kraje, kde vás sice nenavede správným směrem jako Google Maps, motivuje vás ale k dalšímu objevování a do doby, než vám odejdou nohy nebo baterka, vás bude nutit prozkoumat, co číhá za dalším rohem.

Není to hra, která vydrží věky, a lidé se budou potkávat u fontán a vyprávět si o tom, co chytili. Je to fascinující společenská veličina, která rozšiřuje dosavadní chápání hraní a jeho možnosti.

ANNA

Jak nám radí internet a naše srdce, prej je dobrý hrát Pokémon Go, pokud jste OK s tím nechat se okrást, s rozpadem vztahu, nebo dokonce s autonehodama. Po vlastních zkušenostech jenom prostě nechápu, kde ostatní berou dobrovolně tolik času, aby něco takovýho mohli hrát. A že je to pohlcující fenomén? Leda tak na iPhonu. A jestli jste na tom podobně a ještě jste nezačali, postavte se tváří v tvář realitě týhle aplikace a její existence na svým levným telefonu.

DEN 1

Odměnou za riskantní instalační balíček je modrá obrazovka a nekonečná znělka připomínající Indiana Jonese, která mě dneska prostě dál nepustí. Jediný, co ve mně teď vzbuzuje nostalgii, je vzpomínka na Nokii 3410.

DEN 2

Chytila jsem první dva pokémony. Předtím strávím asi deset minut nad vymejšlením příznačnýho nicku, kterej není ani v jednom případě přijatelnej. Navíc se mi pokémoni nezobrazujou na pozadí reálnýho prostředí. Zítra musím někam, kde bude lepší signál.

DEN 3

Přemejšlím, jak napíšu tenhle článek, kdy mám chodit po Praze a fotit pokémony s pražskejma památkama. Úporně hledám na internetu plyšový pokémony, ale i v Levnejch knihách jsou drahý.

DEN 4

Ty jo, GPSka mi našla pokéstop na Barrandově! Bohužel moc daleko, navíc se potřebuju zorientovat na místě, kde jsem zrovna nikdy nebyla, a operátor mi hlásí vyčerpání dat. Po desetiminutovým intervalu mi bez souhlasu aktivuje nový, ale na to už jsem zvyklá.

DEN 5

Telefon se děsně seká, i když mám apku vypnutou, a z plochy mi nadobro zmizela fotka, některý ikony se úplně ztratily. Nejspíš si budu muset udělat narozeniny skoro o půl roku dřív.