Ještě poměrně nedávno jsem o trampingu a trampské hudbě nevěděl téměř nic. Pod převisem jsem nikdy nespal, oheň bez pepa nezapálil, má znalost country končila u několika skladeb Johnnyho Cashe nebo Hanka Williamse a slovo usárna jsem použil maximálně ve slovním fotbale. Časy se ale mění a trampský Bůh Pajda tomu škodolibě přihlíží.

Před pěti lety jsem poprvé navštívil trampskou osadu Rujana, kterou pionýři českého trampingu založili už roku 1929 v údolí Kačáku. Aby tedy bylo jasno, tramp nikdy neřekne Vltava, protože je to pro něj Velká řeka, Berounku nazývá Starou řekou, Sázavu Zlatou řekou a Loděnický potok Kačákem. Samotné údolí Kačáku bylo vyhledáváno divokými už ve dvacátých a třicátých letech a brzy zde vzniklo mnoho trampských osad. Kromě Rujany třeba osada Lone Star, Red Star, Batalion, Bonanza údolí, White Star, Seton… Ostatně o tom, že krajina za Unhoští je vhodným místem k táboření, ví i Petr Kellner, který si v nedalekém Podkozí taktéž postavil srub.

Srub Petra Kellnera

Osada Rujana dříve stála na břehu přehrady Okrouhlík, kterou naštěstí vypustili už v sedmdesátých letech. Kdyby tady dneska bylo přírodní koupaliště, neustále by nám pod okny řvali koupající se pazdráti a já bych sem přijížděl na ještě větší mizantropické vlně, než byla ta Patricka Swayzeho ve filmu Bod zlomu.

Koupaliště Okrouhlík 2015

Aby bylo jasno, Rujanu jsem poznal díky tomu, že jsem začal jezdit do srubu, který stojí pár desítek metrů od legendární osady. Od samého začátku jsem si říkal, že by bylo dobré se trošku mezi tamější trampy začlenit. Jelikož se na Rujaně scházeli milovníci šedých dálek každou sobotu v hospodě Dědkův Mlýn, vypravil jsem se za nimi na „potlach”. Poslouchal jsem celý večer trampskou hudbu a záhy jsem zjistil, že se tu s osadnickou naplaveninou nikdo moc bavit nebude. Rozhodl jsem se tedy prokázat, jak obdivuhodný jsem tramp. Na plnění pubescentních bobříků po vzoru knih spisovatele s vytříbenou queer-poetikou Jaroslava Foglara nikdo naštěstí nebyl zvědavý, vsadil jsem proto raději na jemnou mystifikaci a encyklopedické znalosti dějin trampingu.

Tady je pár rad, jak můžete na trampy zapůsobit (a někdy je i dostat do úzkých):

1. Vhodně zvolte studijní literaturu.

Zásadním dílem jsou Dějiny trampingu Boba Hurikána z roku 1940. Bob Hurikán byl sice zvláštní patron s antisemitskou minulostí, nic lepšího o počátcích trampingu u nás ale doposud nikdo nenapsal. Dále můžete pročíst sborník Folklor atomového věku, časopis Dějiny a současnost 4/2013, studii Čechy krásné, Čechy mé (Proměny krajiny Čech v době industriální) Václava Matouška, provařené Kmeny O, popř. nějakou lokálně specializovanou publikaci. Já jsem použil spis Počátky trampingu na Kačáku, který uspořádal Vladimír Kašák s partou.

Pokud ještě nemáte dost, doporučuji Hurikánovu knihu Pobožný střelec nebo Dobrodružství šesti trampů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka. (Filmové zpracování Dobrodružství šesti trampů můžete s klidným svědomím vynechat. Je to v podstatě trapný muzikál.)

„Slunce se klonilo k západu. Purpurová koule se vznášela nad vzdálenými horami, neklamně zvěstující příchod slunných dnů. Všechna zvířata v divočině se radovala. Jeleni vycházeli z manzanitových houštin, krocani se pásli na otevřených travnatých místech. Bobři čeřili vodu tichých a hlubokých tůní, křepelky se svolávaly, včely radostně bzučely a nad tím vším se vznášel skalní orel, hledaje kořist pro svá hladová mláďata.”

(Bob Hurikán, Pobožný střelec, str. 15)

How To Be Tramp Starterpack

2. Využijte své nově nabyté encyklopedické znalosti. Zde je minimální slovní nadstavba, s kterou budete mezi trampy za boha. Předpokládám, že slova potlach, usárna (neboli USranec) i Jestřábova kápézetka zná každý, proto se tu o nich nerozepisuji.

Původ slova tramp – Slovo tramp se u nás poprvé objevilo roku 1922 v českém překladu knihy Cesta Jacka Londona. Autor zásadní knihy Démon alkohol v románu Cesta psal o tulácích, kteří cestovali po USA na střechách vlaků. London zde tuláky nazýval tramps. Překladatel Cesty Josef Vorel nepoužil místo slova tramp český ekvivalent, a češtinu tak obohatil o nové české slovo.

Bůh Pajda – Pajda je trampský Bůh. Má mnoho společného se slovanským bohem Perunem, který také vládne bouři, hromu a blesku.

Kubátův zákon – Vyhláškou zemského prezidenta z roku 1931 bylo zakázáno trampování nesezdaným párům. Podle Hurikána se dokonce uvažovalo i o tom, že vyhláška bude rozšířena a trampové budou mít zakázaný vstup do lesů úplně. Kubátův zákon platil do roku 1935.

3. Vyberte si jednoho trampského hudebníka, stačí si nastudovat několik zajímavostí o jeho životě a znát tři, čtyři jeho ne moc známé skladby. Nejlepší je vsadit na nějakého trampa z první generace divokých. Rozhodně pak nebudete za paďoura.

Já jsem si zvolil bratry Kordovy, protože trampskou hymnu Vlajka složili pro osadu Lone Star na Kačáku. Kromě profláklé Vlajky jsem se letmo seznámil ještě s písněmi Moře, Stará vzpomínka a Hoši. Ty už naštěstí dnešní divocí neznají. Když už jsem před trampy zmínil osadu Lone Star, zavzpomínal jsem jen tak mezi řečí na postavu Franty Rampera, který si chtěl ve dvacátých letech v osadě Lone Star postavit srub, ale neměl žádné peníze. Několik měsíců tak přinášel bedny a bedničky od mýdla, až z nich postavil malou boudu. Když trampům řeknete, že se touto příhodou nechal inspirovat Foglar v novele Chata v jezerní kotlině, budete zaručeně za krále.

4. Naservírujte divokým „oblíbený pokrm rudého trampa a patrona pražských pinglů Gézy Včeličky” – Vysočinu s cibulí a octem. (To, že se salám Vysočina začal vyrábět až v roce 1967, tj. jeden rok po Včeličkově smrti, je banalita, které si stejně nikdo nevšimne.)

5. Pokud na trampy nezapůsobíte svými encyklopedickými znalostmi ani svým kulinářským uměním, dokažte jim, jak jste vnímaví při poslechu trampských písní.

Zkuste se trampa třeba zeptat, o čem je text písně Panenka, kterou pro Poutníky složil Robert Křesťan. Zaručuji vám, že devadesát procent divokých vůbec nebude tušit, o čem tolik let zpívají. Nechte proto vybraného divokého nahlas recitovat text Panenky a užívejte si jeho zděšení, když po letech zjistí, že roztomilá Panenka je vlastně dost perverzní skladba o ztrátě panenství. Verše jako – „tak odplul ten prvý den smáčený krví / ani pouťovou panenku nezanechal,… už si oblékni šaty i řetízek zlatý / a umyj se, půjdeme na karneval” – povyšují Roberta Křesťana na knížete pornofolku. Infantilně invazivní a ještě k tomu trapný Záviš se může jít vycpat a české ženské autorky tamponové literatury (Barbara Nesvadbová, Iva Pekárková,…), které dlouhodobě KULTivují menstruaci, mohou jen tiše závidět.

Následně můžete zasadit trampovi smrtící úder, když se pokusíte o jednoduchou komparaci textu Cashovy baladické skladby Folsom Prison Blues s její českou variantou Blues folsomské věznice, kterou má na svědomí Jan Vyčítal a Greenhorns. Z temného příběhu o člověku, který byl odsouzen za sadistickou vraždu, vytvořil Vyčítal odpornou odrhovačku se závěrečným něžně debilním zvoláním – „Nehraj si s tou pistolkou.” Ona vlastně většina předělávek amerického ortodoxního country dopadla podobně. Třeba všechny texty o Bohu, které vycházely z tradice gospelu, byly totálně vypeckovány a předělány do nezávadné poetiky příběhů z Divokého západu. Odkaz to neustále přeceňované první republiky.

6. V tomto bodě jsem vám chtěl doporučit návštěvu nějakého festivalu trampské hudby, kde byste se měli nechat vyfotit s nějakým známým hudebníkem. Daného hudebníka byste pak mohli vydávat před trampy za svého spolužáka ze základní školy.

Abych pravdu řekl, tady mě čekalo velké rozčarování. Na konci července jsem totiž navštívil festival country, trampské hudby a bluegrassu Holanský pulec. Chtěl jsem se tam nechat vyfotit s nějakým „trampem”, co kdysi vyhrál Portu. Zjistil jsem ale, že na těchto festivalech divocí nehrají, tohle je rajon ochočených. Ještě k tomu nenávisti plných ochočených, kteří o divokých rádoby posměšně mluví jako o pečbuřtech a sami místo pořádné lesní trampírny jezdí na Harley. Prostě opravdový, paďourstvím prolezlý hnus.

Tímhle textem rozhodně nechci zesměšňovat trampskou tradici v Čechách. Naopak. Nabízím vám pouze zaručený recept, jak vzbudit respekt u kteréhokoliv pravověrně divokého a jak ponížit řady ochočených, kteří už dávno po goretexovém exitu sešli z trampské cesty.