Ještě před rokem stál život Cheyne Kobzoffa za prd. Těžce. Přesto, že měl milující ženu, dvě děti a skvělou práci, dlouholetý piják strávil každé své ubohé ráno ve snaze odstranit vkrádající se myšlenky sebenenávisti ze své neustále pulzující hlavy. Kromě duševní škody způsobilo Kobzoffovo nekontrolovatelné chlastání taky růst jeho břicha až do velikosti balónu, co se dá srovnávat asi už jenom s pupkem Santa Clause. (A ten plnovous mu pak už taky moc nepřidal.) Proto se rozhodl 23. března 2016 ve 33 letech přestat chlastat nadobro, ze dne na den. Krátce potom začal i běhat s uvědoměním, že by to mohlo oslabit projevy úzkosti, které cítil. Kobzoff ale časem doběhl takové vzdálenosti, o jakých se mu nikdy nesnilo. Jako výsledek se scvrkl hned o pár velikostí kalhot. V současnosti je o 24 kilo štíhlejší.
Kobzoff žije v Kalifornii, odkud nedávno zveřejnil na Reddit fotku předtím-a-potom s tvrzením, že seknutí s alkoholem ho udělalo “tisíckrát šťastnějším”. To zaujalo. Zeptali jsme se ho, jak se stal konečně trvale střízlivým-a jak ho jeho kamarádi možná nenávidí nebo taky možná nenenávidí, když je teď ten “zdravý”.
Videos by VICE
Gratulujeme ke shození pupku, ale proč jsi přišel i o vousy?
Dost mě mrzelo, když jsem je viděl mizet. Měl jsem je tak rok a půl, ale je to prostě moc pro každodenní údržbu. Taky mě zajímalo, jak vypadá můj obličej po shození nějaký tý váhy.
Vsadím se, že tvoje žena byla nadšená, když ses oholil.
Vlastně se propracovala k tomu mít je ráda, tak se docela bála mýho příchodu do ložnice, když jsem to ostříhal. Stejně tak moje děti. Tříletá dcera se vyděsila, ale asi si mě stejně nebude pamatovat s vousama.
Nebo břichem. Měl jsi nějakej totální propad, kdy ses teda rozhodl skončit s pitím?
Ne tak úplně-nějak to časem vyeskalovalo. V mojí rodině má alkoholismus tradici, tak jsem začal chlastat v 15. Bylo normální pít každej víkend, z čehož se stal postupně každej den.
A ty ses považoval za alkoholika?
Asi jo, ale nebylo to něco, co bych byl připravenej si přiznat. Teď si to přiznávám, ale je fakt divný to vyslovit. Prostě vím, že pít nesmím. Kdybych se napil, bál bych se, že mě to vezme zpátky do toho samýho koloběhu. Prostě se mi nelíbilo, kým se stávám. Nezamlouvalo se mi, co jsem provedl vlastnímu tělu. Vlastně jsem zkusil přestat už dva roky zpátky – den po návštěvě svatby, kde jsem vypil všechno v dohledu a zvracel pak 24 hodin. Přestal jsem ale jen na měsíc. Dal jsem si hranici 30 dní a vrátil se jednoduše k ještě většímu chlastání. Bylo to třeba 12 piv za noc, a když moje žena přišla domů, dal jsem si s ní skleničku nebo dvě vína. Na každodenní ranní cestě do práce jsem se cítil jako pytel sraček.
Tak jsem si dal svévolný konečný datum: 23. březen. Bylo to tři dny po narozeninách mýho syna, což jsem tušil, že bude velká párty. A tam to skončilo. Prostě jsem přestal pít.
Na Redditu jsi zmínil, že jsi na začátku nahradil všechno to pití jídlem, jezením čekoholiv, cos chtěl – což zní upřímně dost zábavně.
Fakt jsem to rozjel se sladkostma, to teda jo. Mýmu tělu chyběl všechen ten cukr. Prokousával jsem se pytlíkama bonbónů. Starburstama, želé bonbónama, čímkoliv kyselým. Taky jsem začal pít minerálky, což se stalo mou velkou kalorickou náhradou piva. To mi vydrželo tak měsíc.
A pak jsi začal běhat?
No, já pil kvůli svým úzkostem, ale ty úplně neskončily s rozloučením se s alkoholem. Jednoho dne jsem sekal trávník a přepadla mě úzkost a nějak mě popadla intenzivní potřeba běžet. Nenaplnil jsem ji, ale další noci ji cítil znovu a tak jsem šel. Nazul jsem si boty, vyběhl ze dveří a uběhl míli tam a zpátky. Neměl jsem tušení, co se mi právě povedlo… ale pocit to byl dobrej. Domů jsem se dostal lapaje po dechu.
Nemyslela si manželka, že umíráš?
Smála se mi. Hlavně proto, že jsem nevěděl jak se po běhání zklidnit. Chci říct, že jsem nikdy nic fyzickýho za celej život nedělal. Poradila mi, ať chodím čtvrt hodiny okolo a to pomohlo dostatečně. I když jsem měl pořád pocit, že se pozvracím.
Někteří lidé označují prvních pár týdnů nebo i měsíců střízlivosti jako fázi “růžového obláčku”, kdy cítíš nečekané záchvaty nebo silné vzrušení. Neděsilo tě to?
Úplně. Byl jsem třeba ve frontě v obchodě a najednou cítil přicházet ten ohromující pocit štěstí. Fyzicky jsem se cítil tak šťastný, že jsem málem začal brečet. Nikdy předtím jsem nic takovýho necítil.
Začal jsi ve frontě zpívat?
(smích) Tak to ne, ale určitě jsem pak vypustil víc než pár radostnejch výkřiků během řízení.
Časem jsi se vypracoval z míle za třináct minut na pětimílovku za 25 minut, načež jsi přidal do mixu i posilování s činkami. Na který fitness posun jsi nejpyšnější?
Nikdy jsem nebyl schopnej dělat sedy-lehy. Ale postupem času přišel deadlift, squatting, bench press a najednou jsem měl pekáč buchet. Tak jsem zkusil, jestli už zvládnu nějaký ty sedy-lehy a zničehonic jsem jich dokázal udělat 60. Je dost skvělý, když jich uděláte, kolik chcete.
To musíš dohánět kamarády k šílenství s tímhle superzdravým životním stylem.
Jo, celoročně. Nezajímá mě to, protože jsem super šťastnej, ale jsem si jistej, že štvu 90% lidí, se kterýma se bavím. Byl jsem převážně fakt nadšenej ze všech těch novejch zážitků, kterejch se mi dostávalo během odvykání. Nemluvil jsem o ničem jiným než o fitness a o skutečnost že nepiju.
Začal jsi rozdávat rady?
Ne. Nezajímá mě, co dělaj ostatní lidi. Třeba moje žena pije víno a nikdy jí neříkám, že nesmí, protože nesmím já. To bych byl hlupák.
Je s tebou pořád sranda pařit, i když nepiješ?
To doufám. (smích)
To bychom se možná měli zeptat tvých kamarádů.
Vlastně jsme se s některejma z mých nejlepších přátel sešli před pár týdny. Vydali jsme se na výlet k jezeru Tahoe a měl jsem trochu strach, protože oni všichni chlastají. Strávil jsem celou dobu vyprávěním, jakej jsem měl rok a bylo to nakonec v pohodě. Hádám, že je to se mnou teď lepší, protože se už nedostávám do bodu, kdy jsem úplně nadranej. V takovejch chvílích se mnou asi nebylo moc srandy.
Co je tvoje nejhorší opilecká vzpomínka z těch časů?
Noc předtím, než jsem se oženil, jsem byl na sračky. Ve svatební den jsem se vzbudil s mísou vedle sebe, ve který byla nějaká krev. Prý jsem se snažil se dostat přes nějakej cementovej odpadkáč, uklouzly mi prsty a dal jsem si hlavou o zem. Je ponižující koukat na svatební fotky, kde jsem a vidět ten nateklej červenej obličej, pravděpodobně s otřesem.
Chybí ti pití?
Fakt mi chybí chuť poctivýho piva. Okolo nás je spousta skvělejch pivovarů. A taky mi chybí červený víno ke kvalitnímu steaku. To mě ničí.
Malá cena za to se probouzet v neděli ráno a necejtit se jak troska, myslím.
Jo, to je dost úžasný. Můžu jít spát pozdě, vstát brzy a být úplně v pohodě. Moje děti vstanou v 6:30 ráno a já často vstanu s nima, když se mi chce, aniž bych potřeboval zvracet.
Taky jsi psal, že už nesmrdíš “jak použitej pivní tácek”. Tak jak teď teda smrdíš/voníš?
Střízlivě? (smích) Hned jak jsem přestal pít, vycítil jsem u lidí třeba jen jedno pivo. A říkal jsem si, “Ježiš, to jsem smrděl takhle?” Hádám, že teď smrdím jen jako náš prací prášek.
