Jeden z důvodů, proč současná česká hudební scéna očividně pokulhává, je fakt, že ji chybí výrazná producentská osobnost – prostě nějakej ten Mark Ronson z Horní Dolní, kterej z rukávu sype hit za hitem a i jeho nejslabší chvilky jsou čirý zlato vrcholný pop music. Teda až na MUDr. Karla Nešpora, CSc.
Všem známý kreativní génius a inovátor nejen na poli smíchu, jógy, jejich syntézy (a abstinence, samozřejmě), ale také hudební producent, filantrop a majitel nahrávací společnosti Sober Records. Ne, tohle není vtip, tohle je tvrdá realita, přátelé.
Videos by VICE
Říká se: “Co Čech, to muzikant,” což v kombinaci s faktem, že jsme dle Bloomberga “Nejdekadentnější zemí” na světě, vytváří skvělé podhoubí právě k tomu, aby Nešporovy Sober Records brzy veřejně ovládly přední příčky hitparád. Ale popořádku…
Sober Records i se svými studii sídlí kde jinde než v Bohnicích a jejich stáj umělců se skládá z pacientů tamější odvykačky. Na Sober Records ale nemůže vydávat každej. Prvním krokem k potenciální slávě je zaujmout Karla už na vstupním pavilonu 31, kde probíhají první tajná kola “talent scoutingu” bohnického labelu. Ti talentovanější a formovatelní čerství abstinenti se pak během několika dnů stěhují na pavilon 35, kde už jsou zapřaženi do celého kolotoče Sober Records.
Celý proces probíhá následovně: Vybraných přibližně třicet kytaristů, zpěváků, sboristů, perkusionistů, apod., se musí povinně jednou týdně – každé pondělí po nedělní večerní zkoušce, která je zanesena do oficiálního programu pavilonu – vytáhnout na přehrávce před primářem s novým hitem, ke kterému producent Nešpor pokaždé pokládá základní kámen ve formě hravých textů. Ty mohou fungovat i pouze jako inspirace, ovšem přílišné vzdálení se od klíčových témat střízlivosti a brokolice se nedoporučuje, neboť takové songy na Sober Records nemají žádnou budoucnost.
Druhým Nešporovým producentským majstrštykem je vehementní doporučování durových postupů. Moll prostě tolik netáhne a Sober Records hrají hlavně na optimistickou notu. Třetím a asi nejprosazovanějším trikem je nepsaný přísný zákaz negativních formulací v textech. Naše podvědomí totiž negativní formulace vnímá negativně i v jejich pozitivním smyslu. Ukažme si tento postup na příkladu: “Už nechlastám a nesmažím, a tak už nechodím kanálama se svěšenou hlavou plnou chmur,” vs. “Piju vodu, jím zeleninu, pěstuju kouli, směju se a je mi skvěle.” Tento postup od Nešpora například okoukal, i když zas tak úplně nedotáhl, Pharell Williams ve svém hitu “Happy”.
Pokud Nešpor producent shledá váš pokus o abstinentský hit zdařilím, nahraje si ho na svůj nahrávací aparát značky ZOOM a zařadí ho do internetového výběru svého labelu s názvem Písně hrdých abstinentů.
Jo, je to tak. Já si totiž fakt nedělám srandu. Když si projedete data vložených písní, uvidíte, že opravdu ne každý song putuje rovnou do této obšírné sbírky sober-popu, a některé ročníky či tříměsíční turnusy jsou na talenty bohatší než jiné.
Abyste nemuseli více než sedmiletou historii Sober Records projíždět sami, udělal jsem to za vás a tvorbu rozdělil do několika žánrových kategorií…
COUNTRY
To, že country bylo je a bude jedním z největších tahounů české hudební scény, je vám snad všem jasné. Ono přece jenom vybavení studia Sober Records (jídelny) nenabízí zrovna obšírný nástrojový park. Krom Orfeova kufříku, který je k vyžádání na sesterně a obsahuje tamburínu, flétnu, činel hi-hat, všech nejoblíbenější dřívka, triangl a podobné perkuse (sám kufr se dá použít jako celkem obstojný kopák), je na pavilonu dostupná i stará polorozpadlá kytara Cremona, miniaturní 80s klávesky Casio i s rejstříkem bicích a několik dalších vraků kytar. Sober Records totiž chytře počítá s tím, že jejich interpreti v konfrontaci s tímto výběrem často využívají svých nouzových telefonátů, aby kontaktovali nejbližší z důvodů dopravení jejich vlastních nástrojů do blázince. A ať už se jedná o country ryze Cashovské maestra Střízlivida, Mládkovské v podání Johna Vždystřízliva, či country v recitačním stylu Pavla Bobka podpořené sborem Vždystřízlivců, Sober Records sype hit za hitem.
ROCK
Srdce správného rockera neuhasíná ani za branami bohnického ústavu, a tak pokud country není zrovna váš šálek zdravého bylinkového čaje u táboráku, Sober Records umí nabídnout i velmi kvalitní Claptonem zavánějící balady dua Eversober, ledabylý alternativní rock alá Vypsaná Fixa Harryho Vřdystřízlivého, mírnou psychedelii evokující ranné Blue Effect od maestra Střízlivida, geniální lo-fi cover na These Boots Were Made For Walkin’ od Nancy Sinatra, nebo jasné B-strany Metallicy s orchestrem. A nebojte, i tvrdě pražáckej styl Wanastovek, nebo nezaměnitelnej projev ne nepodobnej Jirkovi Schellingerovi si našli svou cestu mezi hymny Sober Rec.
ALTERNATIVE
Sober Records jsou, jak již jste určitě pochopili, prostě domovem kytarový scény, a to nejen tý mainstreamový. Například tenhle můj absolutně nejoblíbenější garážovej námrd Maestra Soberlooka, nechávající i Black Key daleko v prachu za sebou, snad jasně potvrzuje, že Nešpor se nebojí riskovat a vidí budoucnost i v alternativním retro rocku. A nejen to. Na Soberu se totiž dají najít i reggae experimenty, etno drone úlety Vždystřízlivců, hity ve stylu Manu Chao s tendencemi k proražení do zahraničí, či songy budoucnosti jako vystřižené z Creepy Teepee.
BLUES
Nešpor je ale, i přes svou benevolenci k ne zas tak častým experimentům a hudebním úletům, srdcem tradicionalista, takže mezi nejsilnější skladby jeho značky patří samozřejmě dřevní blues, nekompromisně zámořskej ragtime, a dokonce i moderní blues rock, který není skoupý na sóla a barvité aranže!
A pak jsem tam taky našel tenhle pokřik americký armády, věnovanej velkýmu šéfovi. A to je prostě nejdál, vám povídám, nejdál. I když, co si budem povídat, celý Sober Records jsou něčím až odzbrojujícím způsobem kouzelný. Možná právě tou konfrontací říkankovitejch textů, akordů z Já, písničky a interpretů, kteří neprahnou po pomíjivé slávě, ale po reálné změně.
