Český Djs, kterým dělá předkapelu Skrillex

Pokud jste jedni z těch 20 000 000 fanoušků, kteří hltaj každý písmenko z Facebooku takovýho toho klučiny, kterej vypadá jako každá druhá maloměstská rádoby “emařka” před deseti lety, určitě vám neuniklo, že zejtra, tedy ve čtvrtek 25.8. “hraje” v Praze v hale Pragovka na Kolbence. Dělat promo Skrillexovi je v dnešní době asi tak stejně zbytečný, jako vysvětlovat veganům, že rýžovej papír fakt nechutná jako slanina, ani když ho vizuálně přizpůsobíte masité předloze. Já vnímám Skrillexe dost podobně jako ten rýžovej papír… Ten opravdovej zážitek totiž začíná až po “Skrilliho” setu, kdy na pódium nastoupí pražskej djskej projekt Them Darned Teenagers. Ano, čtete správně, Skrillex sice Kolbenku zaručeně naplní, ale i pořadatelům je jasný, že ten pravej headliner týhle akce jsou Them Darned Teenagers. A těm bychom měli dělat promo všichni. Takže já s vaším dovolením vykopávám tímhle rozhovorem s Ianem a Káťou, djským duem, kterýmu dělá zejtra v Praze Skrillex předkapelu…

VICE: Čau, teď mi vlastně došlo, že dělám rozhovor s člověkem, kterej se mnou před deseti lety hrál v divný metalový kapele po zaplivanejch sklepech, a zatímco já furt hraju stejný „kluby”, ty ve čtvrtek hraješ na akci, kde ti dělá předkapelu Skrillex… Jakej je na tohle recept?

Videos by VICE

Ian: Ahoj, no upřímně my taky hrajem porad ty samy zaplivaný sklepy (Chapeau promine, vy víte, že jste naši nejmilovanější). Jenom se nám občas podaří přimíchat do toho takovou super akci jako je právě ta, co se blíží. Mimochodem to, že jsme spolu kdysi hráli v tý divný metalový kapele, je možná taky jeden z důvodů, proč jsme se dostali tam, kde jsme. Pro mě ten divnej metal nikdy neskončil, jen se přetransformoval v jiny divný zvuky. Druhá věc je, že hraní takovejchhle uchyláren člověka docela vycvičí v rytmice a muzikálnosti celkově. Co se týče receptu, tak je to asi to klišé, co člověk vidí všude v youtube tutoriálech. How to be top 10 music Dj/producer – prostě se na všechno okolo vykašli a skoč do toho po hlavě. Sice po čase narazíš na to, že nemáš co žrát, ale to neva… to přejde… snad.

Je tohle takovej ten „splněnej sen”, o kterej jste s Them Darned Teenagers usilovali už od začátku, nebo jakej máte s Káťou a Them Darned Teenagers vytyčenej v tuhle chvíli cíl?

Tyjo, splněnej sen je to určitě, ale spíš takovej neplánovanej, což asi potěší ještě víc. Když se objevil na internetu event, koukali jsme asi stejně jako všichni okolo. Samozřejmě v tu chvíli jsme si řekli, že tam chceme hrát, ať to stojí, co to stojí. Za realizaci pak patří velkej dík Dj Hlavovi (šikovnej kluk, určitě o něm ještě uslyšíte). A jsme tam, hned po něm, ha! Ostatní cíle, co máme v tuhle chvíli, se tím vůbec nemění, naopak by se díky tomu mohli trochu usnadnit nebo urychlit, kdo ví. V květnu jsme vydali náš první singl u newyorskýho labelu Sex Cult a odjeli naši první malou tour po Spojenejch státech, kde jsme odehráli 6 úžásnejch akcí a poznali spousta zajímavejch lidí. V návaznosti na to bychom chtěli dát všechny naše evropský kontakty dohromady a dát si něco podobnýho i na starým kontinentě. Máme taky připravený EP, který už skoro hotový a brzy ho budeme posílat různejm vydavatelstvím, tak jsme zvědaví jak to dopadne.

Spoustu lidí, co prošli kapelama, nebo maj kapely rádi, maj tendenci ohrnovat nos nad projektama jako jste vy nebo ta vaše pražská předkapela, protože jenom mačkáte svítící tlačítka. Jakej je ale celej tvůrčí proces za mačkáním těch světélkujících buttonů?

No, já se jim vlastně ani nedivím. Djování prošlo v poslední 10 – 15 letech velkou revolucí, která celej proces o dost zjednodušila, a to vedlo k tomu, že začal hrát prakticky každej (ano i my). Celý je to o tom, jaký si to uděláš. Můžeš stát a přehrát lidem celej set, co si připravíš doma a mávat u toho rukama, nebo to pojmout co nejvíc kreativně a mačkat co nejvíc svítících tlačítek, který před sebou najdeš. Vždyť proto tam přece jsou. My intuitivně volíme tu druhou metodu, jsme odchovaný živou muzikou, a proto se taky snažíme co nejvíc těch živých elementů využít. Jinak by nás to vlastně asi ani nebavilo. Vzpomenu si tak na 2 – 3 roky zpátky, kdy snad všichni mý kámoši nakoupili kontrolery a začali něco někde pouštět, když se dneska podívám okolo tak už to taky spousta z nich nedělá, protože zjistili, že je to vlastně vůbec neba. Holt jaký si to uděláš… Druhou a možná důležitější součástí je produkce. Díky tomu, že djování už není nijak ojedinělá věc, posluchači se přeorientovali na to, co vlastně hraješ proto v dnešní době praktický každej velkej interpret je zároveň Dj i producent (není to pravidlo, ale výjimek je čím dal míň). Z toho vyplývá, že by si měl bejt dobrej skladatel, producent i studiovej inženýr. Tady se opět skvěle zúročí jakákoliv zkušenost s živou hudbou, protože už přeci jen chápeš, o čem je skladba, můžeš si nějakej nápad případně zabrnkat na kytaru nebo zahrát na klávesy atd. Já sem osobně chodil na různý djský akce už dávno před tim, než by mě vůbec napadlo to někdy zkusit. Pořád mi chybělo to propojení s kapelou, jedinou tehdejší výjimkou byli Djs v kapelách jako Limp Bizkit nebo Linkin Park a to nebyla úplně ta cesta, kterou bys chtěl jít. Změna přišla, až když se elektronická hudba začala mísit s metalem a hardcorem, z těch známějších například Enter Shikari z těch mín např. Horse The Band. Ve stejnou chvíli se objevila spousta dalších propojení a hodně interpretů z elektronický hudby začalo jezdit společně s kapelama různý tour, dělat jim remixy atp. To bylo i to období, kdy se poprvé objevil Skrillex a další jména, který jsou dneska absolutní standart ve svým oboru. Z český scény pro mě byli první Bounce!Bounce!, který přinesli tohle image k nám. Je nutno zmínit, že nám pak taky dost pomohli a určitě o dost urychlili náš vývoj do současný podoby.

Co jste s Káťou poslouchali, když jste byli ještě malí? Jaká hudba vás vlastně dostala k hudbě?

Ian: Já měl klasickej vývoj devadesátkovejch dětí, trochu Sabbathů, trochu Rage Against The Machine, trochu Offspring a tak dál. Měl sem výhodu, že jsem z rodiny klasických muzikantů, takže jsem měl představu o melodii, harmonii a skladbě ještě dřív něž jsme s klukama začali mydlit do kytar, pak už to šlo jednoduše po složitějších a složitějších věcech… Až jsme spolu skončili v to divným metalu.

Káťa: Táta je starej rocker, u nás doma pořád jeli třeba Black Sabbath, Iron Maiden, Metallica, Floydi , Rush… Jako výčet to pro představu asi stačí. Po práci a o víkendu vždycky hned jako první zapínal „bedny”. Vůbec bych se nedivila, kdyby nám pouštěl místo ukolébavek Zeppeliny. Sama jsem pak poslouchala spíš tvrdší věci než moje kamarádky, měla jsem ráda třeba SOAD a Mansona. Ale musela jsem se k tomu trochu propracovat, pamatuju si, že jsem měla předtím i dost krátký období, kdy jsem poslouchala rádiovej pop. Ani nevím, kde jsem k tomu přišla, asi od starší ségry. Možná to bylo taky tím, že jsem dostala svůj první kazeťák. Ještě jsem neměla žádný kazety, takže jsem místo toho poslouchala rádio. To bylo ještě když jsme si museli počkat, až zahrajou nějakou oblíbenou písničku a pak si jí honem nahrát na kazetu.

A čím jste chtěli jako děti být? Mám pocit, že ještě nejste generace, která vyrostla s tím, že až vyrostou, budou z nich Djs…

I: Kéž bych věděl, co jsem tenkrát chtěl být, ale jestli to bylo cokoliv, tak to bylo spojený s muzikou. Jak už jsem řekl, tak muzika mě provázela více méně od narození. Taky musím podotknout, že o djingu jsem věděl už od docela brzkýho dospívání, možná už když mě kdy jako dvanáctiletýho kluka vzala máma na konzert Chaozzu do strešovický vozovny, po tom co sem ji přesvědčil, že je to akce pro děti… nebyla. Prostě mě to jen nenapadlo zkusit, nebo nad tím nějak dál přemýšlet.

K: Já to měla od mala dost jasný, chtěla jsem být malířka a o ničem jiném jsem nechtěla ani slyšet. Pořád jsem si něco čmárala do bloků a všechno jsem měla od barev. Vydrželo mi to asi do devítky. Vždycky když jsem řekla, že budu malířka, vyvolávalo to v okolí dost podobný reakce, jako když dneska řeknu, že bych se chtěla živit hudbou.

A teď zas z druhý strany… Jaká hudba má teď svý neodmyslitelný místo ve vašich přehrávačích?

I: Dlouhou dobu jsem poslouchal jen elektronickou hudbu, jednak protože mě to hodně bavilo a taky protože jsem chtěl mít co největší přehled o tom, co vychází a co hrát lidem. Poslední měsíc jsem se ale začal vracet pátky ke kytarový muzice. Udělali jsme si u mě doma takový malý studio a s tím jak jsme pořídil novej počítač, tak se ho snažim zaplnit spoustou čerstvý muziky, napůl kytarový a napůl elektronický, hezky spravedlivě. Vyšlo teď spousta zajímavých desek, který sem zameškal, tak bude na čase to všechno dohnat.

K: Doma hodně poslouchám mixtapes, nebo live sety z festivalů, většinou u toho ale něco dělám a moc se na ně pak nesoustředím. Navíc si málokterý pustím víc než jednou. Zato svoji starou „empétrojku” jsem neaktualizovala pěkně dlouho. Má dost malou paměť, takže musím pečlivě vybírat, co v ní zůstane. Některý věci v ní mám už několik let, protože vím, že si je můžu pustit kdykoliv a že mě neomrzí. To jsou pro mě třeba starý Muse, dost často je poslouchám někde na cestě. A pak tam mám zase hudbu, kterou si pustím, jen když mám čas opravdu poslouchat. A tak mám v mp3 třeba Octahedron od The Mars Volta. Pustím si ho málokdy, ale ani za nic bych ho nevymazala.

A máte i nějaký pikantní hudební „guilty pleasures”?

I: Posloucháme různý zvláštní věci, ale asi se nedají úplně nazvat „guilty pleasures”, viz moje ůchylka pro všechny možný math-cory. Ale žádná Britney se asi nekoná.

Žijem v post-moderní době, která k vytváření novejch věcí vlastně vyžaduje jistou recyklaci umění dob minulých. Jak v Them Darned Teenagers pracujete s inspirací vy?

Ian: V současný době je pro celou scénu největší zdrojem 90’s rave a to se samozřejmě odrazilo i v naší tvorbě. Například náš remake 90’s klasiky Hardcore Vibes je jedna z nejposlouchanějších věcí, co jsme kdy vydali. Já mám tu výhodu, že si z tý doby ještě spousta věcí pamatuju. Sice mi to tenkrát přišlo jako největší dno, ale o to víc mě to baví dneska (viz guilty pleasures).

Co vás čeká po koncertě se Skrillexem dál?

Jak jsme psali výše, budeme se snažit dodělat co nejvíce autorský tvorby, naplánovat další koncerty, možná nějaký to video, uvidíme… Každopádně pro ty, co se nedostanou na party se Skrillexem a Wiwekem, jsme rezidenti klubu Chapeau Rouge, kde máme každej měsíc vlastní noc. Další se koná 17/9, takže kdyžtak tam!

Them Darned Teenagers můžete sledovat na jejich stránkách, Instagramu, Soundcloudu a samozřejmě i na Facebooku…