Tento článek původně vyšel na VICE Německo.
„Vím, že máme v plánu pěstovat trávu, ale práce tady nebude jenom jedna velká party,“ říká Christoph Roßner, zatímco si to přede mnou rázuje směrem ke vchodu do opuštěného atomového bunkru v poklidné krajině regionu Allgäu v jižním Německu.
Videos by VICE
Od roku 1956 do roku 2003 byl bunkr součástí memmingenské vojenské základny, odkud NATO plánovalo odpálit jaderné zbraně v případě eskalace studené války. V současné době je bunkr opuštěný, když se to ale Christophu Roßnerovi podaří, tak ne na dlouho. Sedmačtyřicetiletý podnikatel chce bunkr přestavět na největší konopnou plantáž v Německu a hodlá kvůli tomu i spolupracovat s bavorskou vládou.
Od loňského března dostanete v Německu léčebné konopí na předpis. Roßner chce nového zákona využít a stát se v Německu hlavním pěstitelem marihuany. Jeho ambice nestojí jen na velkých iluzích – legalizací marihuany se otevírá potenciálně široký trh. Německé monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (DBDD) zjistilo, že jen v roce 2015 kouřilo marihuanu alespoň jednou téměř pět milionů Němců – a to je pouze počet těch, kteří se k tomu přiznali.
Atomový bunkr, kde Roßner doufá ve vybudování vlastního impéria, je na pohled strašidelná stavba – 50 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká, s ventilovými šachtami jako u středověké pevnosti. „Myslím, že naše rostliny budou v těchto zdech opravdu v bezpečí,“ usmívá se Roßner.
Procházíme jedněmi z masivních dveří (vyrobených ze 175 tun kalené oceli, které jsou osm metrů široké a téměř metr tlusté) vydávajících mechanický, skřípavý zvuk. Pokračujeme dalšími dveřmi, kterými se dostaneme do hlavní síně. Každý potenciální budoucí zaměstnanec Roßnerovy společnosti Bunker PPD bude muset předtím, než do objektu vstoupí, odložit své věci a oblečení za dveřmi, převléci se do montérek a nechat si sejmout otisky prstů. Německá vláda stanovila tato rozsáhlá bezpečnostní opatření, aby snížila riziko nelegálního pašování vypěstovaného materiálu ven z konopných laboratoří.
Roßner mě vede kolem bývalých obytných prostor pro posádku a rozhlasového ovládacího centra. Strop nad námi je z pět metrů tlustého vyztuženého betonu, prostor působí stísněně a dusivě. Připadá vám, že byste se měli skrčit, když tudy procházíte.
Plánovaná konopná farma bude součástí studie zkoumající účinky odlišných druhů léčebného konopí, která se zároveň bude snažit rozvinout určité normy kvality pro každou paličku. Výzkum proběhne ve spolupráci s Technickou univerzitou Mnichov a Univerzitou Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru.
Roßner doufá, že během studie bude schopen dodat vypěstovanou marihuanu ze svého bunkru 150 pacientům. Pokud výzkum i nezbytnou výrobu marihuany schválí Spolkový institut pro drogy a léčebné prostředky a Spolková rada pro kontrolu narkotik v Německu, mohl by Bunker PPD začít dodávat klientům léčebnou trávu od března 2018.
Roßner v léčebné schopnosti marihuany silně věří. Když mu bylo 18, pobýval jako učeň ve firmě vyrábějící průmyslové stroje, kde na něj jednou spadl ocelový trám a rozdrtil mu levé rameno. Aby zmírnil chronickou bolest, kterou po nehodě trpěl, začal hulit trávu, což dělá dodnes. Jediný rozdíl je ten, že teď trávu získává legálně na předpis. „Kdybyste to náhodou nevěděli, zrovna teď jsem zhulenej,“ přiznává se.
V roce 1994 Spolkový ústavní soud v Německu zlegalizoval přenášení malého množství konopí jednotlivci – mezi pěti a deseti gramy, záleží na konkrétním německém regionu. Na konci 90. let Roßner využil zvýšené poptávky po konopí a zřídil nelegální „marihuanové lékárny“. Jeho klientská základna neustále rostla a mezi zákazníky byli i pacienti léčící se s rakovinou a artritidou. Nakonec ale i na něj policie přišla. V roce 2000 byl odsouzen ke dvěma rokům a jednomu měsíci ve vězení. Strávil tam pět měsíců a čtyři měsíce poté byl na terapii.
Když je nyní léčivé konopí v Německu už legální, úřady odhadují, že země bude potřebovat do roku 2021 skoro 2 tuny marihuany ročně, aby stačila zásobit všechny pacienty. Roßner si ale myslí, že úřady ze strukturálního hlediska podceňují množství konopí, které se bude užívat na ulevení od bolesti, v momentě, kdy se stane legálním. Odhaduje, že Německo bude potřebovat vyrobit šestkrát více, než si myslí úřady – něco přes 12 tun trávy.
Sestupujeme hlouběji do krypty. Pocit pustoty umocňují kresby na zdech, které zde před lety zanechali znudění vojáci. Procházíme kolem trezorů velikosti lodních kontejnerů. Zde mají podle plánu chemici klonovat vysoce silné odrůdy konopí. Průmyslová pec vedle místa s trezory se dříve používala k likvidování toxických materiálů při teplotě 900 stupňů Celsia, tyto spalovací pece budou však nyní sloužit ke spalování konopí, kterého se vyrobí navíc, přesně jak to požaduje stát.
Roßnera ale čeká ještě dlouhá cesta. Když vycházíme z bunkru a dostáváme se zpátky na sluneční světlo, svěřuje se mi, že jeho právníci chystají podat žalobu proti Spolkovému institutu pro drogy. Úřad požaduje, aby výrobci potenciálně léčebného konopí dokázali, že již vypěstovali, zpracovali a doručili alespoň 50 kilo konopí během posledních tří let. Když vezmeme v úvahu, že dosud bylo pěstování konopí v Německu nelegální, je podle Roßnera nepochopitelné, že tohle po někom vláda požaduje. Natož aby si o tom ještě vedl záznam.
Zatímco Roßner čeká na schválení plánů od německých úřadů, neustále znepokojeně sleduje své konkurenty. V Americe celá řada společností systematicky skupuje menší výrobce – tato dynamika by se mohla dostat i na německý trh a převzít nad ním kontrolu. Přestože Roßnerova laboratoř ještě ani neexistuje a zatím nic neprodává, už teď Roßner tvrdí, že je neoblomný a že jeho si nikdo nekoupí. Chce se tomu věnovat podle svých podmínek, ve svém vlastním atomovém bunkru.
