Začíná sněžit, a to musí respektovat i náš průvodce. Proto jsme se rozhodli jet do Liberce. Všichni ho znají a vyhledávají spíše v zimě; tramvaj tu jede z centra dokonce až na sjezdovku. Také už jsme dlouho nebyli v Sudetech, kde to máme moc rádi a kde si vždycky užijeme spoustu zábavy. Tím spíš, že si fotograf Lukáš Havlena naštípl před pár týdny na party kotník a jediná možnost, jak město nafotit, byla z invalidního vozíku se sněhovými řetězy.
Liberec nás i tak překvapil – každý druhý člověk je tu architekt a město podle toho také vypadá. Vše působilo vkusně a upraveně, klidně si to řekněme na rovinu, německy.
Videos by VICE
Provázel nás Petr Vondřich, který stojí za projektem Jizerské Ticho. Petr zná z povahy svého projektu snad všechny lidi, kteří dělají v Liberci něco zajímavého. Zkušenost, kterou jsme tu zažili, rozhodně nelze chápat jako většinovou, na druhou stranu, je to přesně ta zkušenost, která si zaslouží opakovaný výlet.
RÁNO
BISTRO ŠIROKÁ
Den začínáme v bistru, které si otevřeli Petrovi přátelé Klára a Tomáš. Připravují tu prý nejlepší snídani, a to sice croque madame a croque monsieur, ke kterému se skvěle hodí točené prosecco. Do bistra si každopádně můžete zajít i na oběd. Ačkoliv je interiér v souladu se současnými airspacovými estetickými požadavky, působí naprosto autenticky i díky horským prvkům, které město tak trefně vystihují. Ihned se dozvídáme, proč: Tomáš, který v bistru každý den vaří, je totiž vystudovaný architekt.
Tomáš: Tak já to zkrátím. Architekti jsou dobří od padesáti a do té doby potřebují vyplnit čas.
Kolik ti je?
34, takže mám ještě 16 let.
Jak vám to tu jde?
Liberec je zvláštní město, kde všichni chodí v šusťákách po lesích, zatímco centrum je prázdný. Někdy je to hezký a někdy míň, někdy super a někdy míň.
Kdo k vám chodí třeba na snídaně? Jak v Liberci funguje snídaňová kultura?
Všichni chodí na šestou k Bláhovi, který má hemenex za 35 Kč. Jinak sem hodně chodí na snídani lidé z okolních kaváren, studenti a někteří místní.
Jak je to s jídlem v Liberci? Otevřel sis bistro i proto, že ti tu něco chybělo?
To je fakt, tak jsem to vnímal, ale než jsem se k otevření dokopal, vzniklo tu dalších 5 podniků. Dokonce i starší kavárny se začaly snažit. Třeba kavárny jsou na tom v Liberci dobře, nebo tedy líp, než byly. Co se týče restaurací, tak je to těžké. Nemyslím si, že by tu lepší restaurace měly zákazníky.
Jaká jsou tvá oblíbená místa v Liberci?
Rád chodím do Sterea nebo do Vokna na pivo a tím končím. Bydlím asi 50 metrů odsud a jakmile je někde silnice a auta, tak tam moc nechodím.
FACEBOOK / INSTAGRAM / Široká 14
KNIHY FRYČ
Normcorové knihkupectví je zevnitř mnohem větší, než by se z ulice zdálo. Překvapilo nás velkým a znalým výběrem nových knih i antikvariátem, kde najdete všechnu klasiku, co vás napadne. Jako třeba román Kaput italského novináře Curzia Malaparteho.
FACEBOOK / Pražská 14
KINGS BARBERS
Naší další zastávkou je holičství, kam se Petr chodí pravidelně stříhat. Majitelé Adam a Tadeáš působili už na první pohled jako dvojice, jejichž naprostá nesourodost stojí za tak uvolněnou atmosférou.
Jak jste se vůbec poznali?
Adam: Známe se už asi deset let, poznal jsem Tadeáše jako nějakého prazvláštního DJe, když jsem dělal ochranku na dveřích a on mě zná jako primitiva.
Tadeáš: A nejspíš nám to zůstalo doteď.
Adam: Pak se dal dohromady barber shop, kde jsme dělali předtím. Byla z nás taková dvojka, že jsme pokročili až sem. A jsme nerozlučný, aspoň já si to myslím.
Tadeáš: Jsme rozluční, ale pravděpodobně to nevyjde. Už jsme si na sebe prostě zvykli, i když jsme typově dost rozdílní. V tom poslední zaměstnání to nefungovalo tak, jak jsme si představovali. V ten moment jsme si strčili prsty do prdele a pomohli jsme si.
Tak tomu tady v Liberci říkáte?
Adam: Připadali jsme si jak škodovka ve Volkswagenu, bránili nám v rozletu.
Kolik je v Liberci barber shopů?
Adam: Teď už čtyři, my jsme byli první.
Tadeáš: Asi by bylo dobrý, kdybychom měli nějaký holky, určitě by nám to pomohlo i s byznysem, to tam klidně můžete napsat.
Tak nám o sobě něco povězte. Jaký máte požadavky? VŠ, nekuřačka, čistý trestní rejstřík?
Tadeáš: I když to málokterej chlap přizná, jsem skrytej romantik.
Adam: Čistý trestní rejstřík mít nemusí, já ho taky nemám. Možná bude lepší, když bude trochu divočejší.
Jak hodnotíte vlasovou kulturu v Liberci?
Adam: Mám nemoc z povolání, sleduju, co mají lidi na hlavě, přijde mi, že kvalita salonů by obecně měla být větší. Ale jediná naučená je Praha, a to ještě ani ne tak, jak by mohla bejt.
Tadeáš: Lidi by mohli být ještě odvážnější v tom dbát o sebe. Nejhorší je, že chtějí ostříhat tak, aby s tím nemuseli nic dělat.
ODKAZ / FACEBOOK / Vrabčí 177/2
OBĚD
JÍDELNA KRAJSKÉHO ÚŘADU
I když na našich výjezdech vyhledáváme vývařovny a bufety pravidelně, myslím, že v jídelně úřadu, navíc krajského, jsme ještě nikdy nebyli. V přízemí snad dvacetipatrové budovy poctivě vystojíme frontu, abychom mohli premiéru oslavit vývarem a svíčkovou, i když za ně platíme o něco víc než 85 Kč, což je cena za nejlevnější tříchodové menu. Od Petra se dozvídáme, že tu catering provozuje liberecká nemocnice, která dodává jídlo do 20 dalších míst. Zajímavé.
ODKAZ / U Jezu 642/2a
ODPOLEDNE
JEŠTĚD
Na Ještěd, kam se dá vyjet i lanovkou, míříme dát si vídeň, která nesmí chybět v žádném z našich průvodců. Vysílač, jehož autorem je proslulý architekt Karel Hubáček, působí pod sněhem naprosto jiným dojmem, než jak si ho pamatuju z letních měsíců. Díky neprostupné mlze tu člověk snadno dostane příjemný pocit, že je naprosto odříznutý od zbytku světa. V rámci prohlídky se dostáváme i do několika hotelových pokojů. I když jejich nábytek není původní, je vybrán relativně citlivě. Okamžitě dostávám chuť strávit tu víkend čtením a sledováním televize.
ODKAZ / FACEBOOK / Horní Hanychov 153
JIZERSKOHORSKÉ POMNÍČKY
„Stejně jako pro ostatní lidi, kteří mají rádi pomníčky, i pro mě vše začalo ve chvíli, kdy jsem si poprvé přečetl Knihu o Jizerských horách od Miloslava Nevrlého. I když jsem do Jizerek chodil hodně už předtím, až po přečtení téhle knihy se staly nedílnou součástí mého já. Skoro každé místo má tady díky pomníčkům svůj příběh. Jeden z hlavních důvodů, proč nechci žít nikde jinde,“ vypráví nám Petr, zatímco jsme se brodili sněhem ke Stumpeho kameni, abychom navštívili alespoň jeden z několik set pomníčků, které se staly naprostým fenoménem zdejší krajiny. V rámci republiky jde o naprosto raritní připomínání si více či méně významných osob i událostí, které lze hledat právě jen v Sudetech.
KINO VARŠAVA
Rekonstrukce kina, které se ujal spolek s příznačným názvem Zachraňme kino Varšava, vešla do povědomí i díky ceně Grand Prix v kategorii architektonický design, drobná architektura a výtvarné dílo v architektuře za rok 2015. Za tři roky fungování sice kinosál funguje stále v provizorních podmínkách, oceňovaný interiér kavárny nám však bere dech hned při vstupu a chvíli vůbec nechápeme, kde jsme se to ocitli. Ve Varšavě probíhá v současné době kolem 15 akcí za měsíc, a zdaleka nejde jen o projekce. Pořádají se tu i koncerty, přednášky a diskuze. Dramaturgie je také do velké míry o lidech, kteří se můžou ozvat s tím, že by tu rádi něco uspořádali. Dle slov zakladatelů spolku představuje jejich konání první změnu, která se stala takzvaně zespoda, čistě jen díky zájmu místních patriotů.
ODKAZ / FACEBOOK / Frýdlantská 285
VEČER
HLADOVÉ OKNO
Z jídla v hladovém okně bývá podle Petrových slov blbě i lidem, kteří si jedou podobný junk na pravidelné bázi – nás však smažák v housce v jeden moment vyloženě zachránil. Pokud z nějakého nepochopitelného důvodu nepatříte mezi fanoušky smaženého sýra, strčí vám tu do housky i řízek nebo sekanou.
FACEBOOK / Na Rybníčku
VÝZKUMÁK
V budově bývalého výzkumného ústavu jsem před časem znovuobjevila Liberec – právě tady jsem se seznámila s Petrem, který mě a mé kamarádky pozval na svou akci Nacht, kde jsme mluvily o naší knize, a kde jsem konečně poprvé naživo viděla slovenské techno ikony Loktibradu a Rumenige. Noc tady mě v podstatě přesvědčila o tom, že Liberec musíme navštívit co nejdříve a že nás bude provázet právě Petr. Výzkumák jsme tím pádem nemohli vynechat – když tu zrovna neprobíhají ravy, slouží velkorysý prostor třeba jako skatepark.
FACEBOOK / U Jezu 525/4
MASA BUKA
Na večeři nás poslal Petr do řecké restaurace. Hned při vstupu jsme ocenili, že nás po sobě nechal personál řvát dvacet minut v rámci redakční výměny názorů, která začala už v taxíku a do toho nám trpělivě nosil retsinu. Nakonec jsme si objednali kombinaci předkrmů a taky talíř s masem z grilu pro dvě osoby, což je beztak nejlepší způsob, jak konzumovat kuchyni jakékoliv země, která umí stolovat. Vaří tu sám majitel Nikos, a proto mají zavřeno v neděli a v pondělí, aby si taky mohl někdy udělat volno. Ocenila jsem především minimalistické pojetí sýru Feta u řeckého salátu Choriatiki. Takhe se dělá foodstyling.
ODKAZ / FACEBOOK / Sokolská 168
NOC
U ŽABÁKA
Mobil vám tu sice nenabijou, protože paní za barem není elektrárna, a led do pití tu taky nemají, ale jinak je Žabák velmi příjemný nonstop na úrovni s výběrem divných panáků, které si z nějakého důvodu chcete občas dát, jako třeba Koskenkorva Peach. Přítomnost automatů ve vedlejší místnosti zbytečně nesvádí ke gamblingu a těm svedeným pak dopřává pocit soukromí.
Mistrovský Vrch 1
Jak bys popsal, co děláš, svými slovy?
Petr: Baví mě v Liberci dělat věci, o kterých si myslím, že fungují v mezinárodním měřítku. Přišel jsem sem po pěti letech v Srbsku. A jestli jsem tu měl existovat, potřeboval jsem zjistit, jestli se tu něco děje. A tak jsem se dal dohromady s lidmi z Mjölku, a dál jsem se třeba dozvěděl, že je tu kadeřník, který stříhá po bytech…
Jaký byl Liberec tehdy?
Stejný jako teď, akorát přibylo více podniků. Místa, která jste tu viděli, jsou fajn, ale chodí tam málo lidí. Nemůžou své majitele uživit. Když se k tomu navíc přidá rodina, najednou zjistí, že už na to nemají čas ani peníze. Ideální by bylo, kdybychom získali zbylých 95 % obyvatel, které o těch místech neví, nechápou je a bojí se jich.
Liberec se německy řekne Reichenberg. Má to v sobě neuvěřitelnou honosnost…
V kontextu střední Evropy byl dříve mezi Vídní a Berlínem. Dříve tu byly textilky a další továrny, velmi brzy se tu objevila železnice.
Tím se dostáváme k textilu o sto let později. Výzkum nanotechnologií je na zdejší univerzitě na světové úrovni. V současné době zjišťujeme, že Česká republika se svou malou pružností přizpůsobit se dost naráží. Není třeba tohle jedna z věcí, která by nás mohla posunout dál?
O tom se sice mluví jako o next big thing, ale stejně mi přijde, že to zůstává na úrovni laboratoří. Zatím tam nevidím další Apple nebo Teslu. Vedle textilu tu byla v Jablonci bižuterie, která ve 20. letech vyráběla 80 % světového objemu. Je zajímavé, že to neskončilo kvůli komunistům, což jsem si dříve myslel. V jejich archivu jsem zjistil, že v roce 1958 měli na Expu v Bruselu pavilon, fotila se v ní Grace Kelly na festivalu v Cannes. Která česká firma se tímhle teď může pochlubit?
Co je největší problém Liberce?
Po odsunu Němců přišli do bývalého velkoměsta lidé z venkova, kteří měli úplně jiné smýšlení a doteď ho neumí správně uchopit. Lidé říkají, že město nemá peníze, což je na jednu stranu pravda, na druhou stranu, kdyby byli schopní, tak si pro ně někam dojdou a něco dělají.
AZYL
Nemám moc ráda nerdské pivotéky, které si pletou pivo s vínem. Azyl byl naštěstí ten nejpříjemnější opak – selekci z republiky i ze světa akcentovalo graffiti, které pokrývalo celou hospodu lomeno klub.
STEREO CAFE
Na poslední drink, nebo spíš drinky, jdeme do Sterea, o kterém jsme za celý den slyšeli opravdu hodně. „Je to místo, kde všechno začalo a pokaždé většinou také končí. Stereo bylo pro mě kdysi vůbec první místo v Liberci, které ukázalo, že i tady se něco zajímavého může dít. Bar, kde pokaždé potkáte někoho známého nebo se s někým novým seznámíte. Skvělá hudba, super pití a teď i galerie. Malé náměstí, kde se nachází, sice nemá oficiálně jméno, ale každý mu tady říká Papírák. Leží v samém centru Libereckých stínadel, zanedbané čtvrti, která je ale na Liberci zdaleka nejzajímavější – takový liberecký Kreuzberg,“ popisuje Petr a my si připadáme jako ve skanzenu všeho, co máme rádi. Baví nás tu akvárko s rybičkami, čalounění, studená pizza, kterou jsme dostali (a potřebovali) i ježek z židlí na stole, který nám taktně připomenul, že bychom třeba mohli jít eventuálně už spát.
FACEBOOK / Na Poříčí 112/13
DRUHÝ DEN
PYTLOUN HOTEL GRAND IMPERIAL
Co v Liberci otevřel tenhle designový hotel, nemá prý Petr s ubytováváním svých četných hostů problém. Takže jsme naštěstí nedopadli jako Paul van Dyk, ještě než byl slavný. Ocenila jsem především hotelový bar, kde mají večer pro holky prosecco zdarma, a ke snídani ho mají zdarma už úplně všichni. Vzhledem k tomu, že měl Lukáš zlomenou nohu, museli jsme dost spoléhat na místní taxi, a vážně jsme si pokaždé užívali objednávání auta do „Grand Hotelu Imperial“.
ODKAZ / FACEBOOK / 1. Máje 757/29
JEDNO KAFE
Kocovinu z předchozího večera si jdeme spravit do kavárny, kterou opět provozují další z Petrových přátel: „Jedno Kafe je suverénně nejlepší kavárna Liberci. Není divu, když ji založili Tomáš Prokop – bývalý kavárník v Kině Varšava, a Kristián Kříž – výrobce kávové limonády Køld Brew. Super je tady nejen kafe. Baví mě tu detaily jako látkové ručníky na záchodě, pípa s kávovou limonádou, i jednoduchý, stylový interiér. Jedno z mála míst v Liberci, které by patřilo k nejlepším, kdekoli jinde na světě,“ vysvětluje. Souhlasíme. Točená káva servírovaná s plátkem citronu byla tak neuvěřitelný chuťový zážitek, že jsme skutečně na pár hodin zapomněli, jak hrozně nám je.
FACEBOOK / INSTAGRAM / Frýdlantská 1321/3
SKUBB
Naší už opravdu poslední zastávkou je designové studio, které sídlí v areálu pivovaru Konrád: „Jednoznačně nejpohodovější místo v Liberci, navíc tam, kde byste ho vůbec nečekali. Jakub Neufuss a Jan Salanský tu vytvořili studio SKUBB, ve kterém vznikají jejich stylové masterpiecy. A taky tam pořádají jednoznačně nejlepší vánoční večírky,“ vypráví Petr. Zlomit nás není nijak těžké, zvlášť když nám hned ve dveřích nabídl Jakub se svou přítelkyní Kristýnou lahvovou dvanáctku.
Jak byste se představili?
Kuba: Jsme studio SKUBB, dělníci moderní doby a děláme šperky, brýle, nábytek, interiéry, exteriéry, věci, co lidi chtějí, a když to nevědí, tak jim to vymyslíme.
Co máte vystudováno? Jak dlouho fungujete?
Kuba: Jako studio fungujeme kolem sedmi let. Studoval jsem virtuální a interaktivní grafiku, přes tři katedry a dvě fakulty jsem tady na univerzitě dokončil návrhářství skla a šperku. S Kristýnou jsme se poznali v lavici…
Kristýna: Kuba končil minulý rok, já tenhle.
Kuba: Byla na Erasmu, tak si to protáhla.
Jaká je dynamika vašeho vztahu, když spolu žijete a pracujete?
Kristýna: V papírech samozřejmě musí být systém, ten teprve hledáme. Větší slovo v tom, co děláme, má Kuba, ale já se zaměřuju na kov, jeho je dřevo, sklo máme tak na půl. Máme rozdělené vyloženě materiály.
Proč jste se po škole rozhodli v Liberci zůstat?
Kristýna: Budeme tu, dokud to půjde. Už na střední jsem se rozhodla zaměřit na šperk, a jediné navazující studium, které mi dávalo smysl, bylo právě tady.
Kuba: Já jsem šel do Liberce s vidinou toho, že budu jezdit na snowboardu do školy. Tramvaj tu jezdí až na Ještěd. Navíc jsem tu poznal ty správný lidi.
Dost jsme po celou dobu žasli, jak moc je to tu hezký…
Kuba: Je to tu německý.
Kristýna: To se mi tu líbilo od chvíle, kdy jsem přišla. Město je dost intuitivní. Kde bys něco hledala, tam to prostě je. Nahoře bys čekala náměstí, a je tam. Až takhle je tu orientace jednoduchá.
FACEBOOK / WEB / Pivovarská 164
MAPA MĚSTA
VÍCE FOTEK Z LIBERCE
