všechny fotky: Morgan Russell
Severní Koreou jsme ve VICE fascinovaní odjakživa. Proto jsme o ní natočili pár filmů a poslali tam Dennise Rodmana hrát basket. Z americkýho hlediska je to bizarní země, která je mediálně zajímavá. Zdecimovaná, absurdní. Jednoduchý soupeř a cíl naší hany.
Z našeho českýho hlediska je to trošku jiný. Je to jako bychom se dívali trochu sami na sebe. Takoví jsme byli a do jisté míry stále jsme. Absurdní obyvatelé s bizarním pohledem na svět a bizarními vládci. Občas něco někde hacknou. Občas něco vypustí do vesmíru. Kamarádi Rusáků a milovníci karafiátů. To jsme my. Češi a Severokorejci.
Videos by VICE
KLDR sem před časem poslala novýho velvyslance Kim Pchjong-ila, který je synem velkého Kim Ir-sena, prvního vládce KLDR. A je tedy také strýcem současného vládce Kim Čong-una, takže ve světě nás lidí nějakým způsobem spjatým s komunismem je to docela velká událost. Není tedy divu, že na jeho počest nějakej aktivní soudruh z KSČM udělal na chodbě sídla strany v Praze výstavu o Kim Čong-Ilovi, jeho lidu a vůbec myšlence komunismu a KLDR.
Samozřejmě, že to v naší kryptokomunistický společnosti zvedlo vlnu zájmu zhnusení a odporu. Hlavní zemský komunista Dolejš se od toho dokonce distancoval a to má na patře kancelář. Další komunisti i kryptokomunisti, co nám vládnou, se na vernisáž nedostavili a ani se k výstavě zatím nevyjádřili. Asi mají hodně práce s legislativou a EU.
Nalejme si ale čistýho vína. Neměli bychom se za komunismus okolo nás stydět a neměli bychom se snažit pobouřeně si odplivávat a odsuzovat snahu našich soudruhů, postavit se čelem k problematice boje světového proletariátu.
V současnosti nám už totiž zase nevládnou hodní ale hloupí disidenti, ale nově také hodní a chytří komunisté, kteří od nás mají demokratický mandát. Proto si nemyslím, že je tak od věci nenapsat podobnou reportáž z výstavy, a už vůbec ne, že bychom nad ní měli zhnuseně zavírat oči. Tato výstava totiž do naší společnosti patří. Sice netvoří hlavní myšlenkový proud, ale přesto by neměl být opomíjen. A kdo ví, jednou z této bystřiny může být i řeka.
Mám-li ale být upřímný a objektivní umělecký kritik, tak musím říct, že výstava samotná nestojí za návštěvu. Je to jenom pár reklamních nosičů vystavených na chodbě ve třetím patře. Vlastně to je reprodukce nějakejch pohledů, co asi poslali soudruzi z KLDR. Zvolený font popisků je bohužel z programu Corel. Navíc v budově KSČM to dost smrdí, všude je takový to zašmudlaný starý lino, blikaj tam zářivky jak ve filmu od Cunninghama, na chodbách je cítit glutamát z jídelny a na nástěnkách visí zažloutlý obrázky kytic, kde prim hraje mochyně židovská (takový ty oranžový podzimní lampiónky). Prostě je to takový prostředí, že vás přejde chuť na jídlo i na sex. Je to jakoby se mladý člověk díval v televizi na Zemana s Babišem, jak mu odpovídají na otázky, které před něj klade život.
Proto jsem vám ji, soudruzi a soudružky, celou vyfotil, abyste tam nemuseli, ušetřili nějakej čas a mohli se v televizi raději dívat na nějakej postkomunistickej seriál typu Ulice. Na závěr tedy konstatuji, že tudy soudružky a soudruzi cesta moc nevede.
PS: Není to asi podstatný, ale vrátnej při mým odchodu říkal nějakýmu typovi v autě, že si po převratu koupil Opel Astru a že ji má doteď.
